Reviews

Lapači prachu by Lucie Faulerová

bill369's review

Go to review page

dark reflective medium-paced
  • Plot- or character-driven? Character
  • Strong character development? It's complicated
  • Loveable characters? Yes
  • Diverse cast of characters? No
  • Flaws of characters a main focus? Yes

5.0

I read Smrtholka and loved it. That's why I decided to read another book written by Lucie Faulerova.

I like and relate to Dana, Anna's older sister. It's mostly her longing for beauty, order and cleanness (page 126) I relate to. What I adore about her though is her consistency. She manages to put her issues aside and take care of others. She's incredibly strong and is always trying her best. I admire her for these qualities.

Anna has lived through some traumatic events and recently broken up. Now her mental health is starting to rapidly decline and she has to deal with it. This itself would be bad however she's also a pathological liar. As a consequence, she isn't even sure what her past is. Not like she was trying to process it because she flushes all her terrible experiences down the drain anyway. Nevertheless, it does complicate the whole situation a bit more. Because while her close ones are trying to help her, she pushes them away saying she doesn't need any help.

Page 20, it's easier if they don't think anything.
 
Ne že by sešlo na tom, co si lidi myslí, ale nepotřebuju úplně živit cizí negativní mínění o mé osobě. Život je bez takových starostí snazší. A o to mi jde především. Nebudu si hrát na takové to: ať si o mně kdo chce myslí co chce. Jasně, ať si myslí, co chtějí, ale ta o číslo menší bota (rozuměj život, rozuměj metafora) je pohodlnější, když si nemyslí nic.

Page 43, of course, you can cut them off.
„Některé mosty se ale spálit nedaj. Neděláš to dobře.“ Ale dají. A všechny.

Page 126, Dana.
Tramtará. Moje sestra. Ta, co vždycky toužila mít všechno hezké, srovnané, čísté, úhledné, v pořádku. To, co nosila ze školy jedničky, protože chtěla udělat rodičům radost, ta, co každý den vařila a pekla, protože chtěla manželovi udělat radost, ta, co navštěvovala Miriam ve vězení a teď v její garsonce kdesi na periferii, protože tak je to správné, ta, co mě vždycky nakonec pozvala na kafe, protože tak to mělo být. A jak dopadla, ve vycíděném panelákovém bytě, ta potřebná, co si nemůže dovolit nikoho potřebovat, to opřená o čistou kuchyňskou linku, co čeká, čeká, čeká, než se jí uvaří voda na čaj, a opřít se nemá o koho včetně vlastní sestry.

Page 146, ideal afternoon.
Není příjemněji stráveného odpoledne, ne, není, ach není, tu není, co by vás těšilo víc, za zimních odpolední, kdy za okny padá sníh a pokrývá zem bílou peřinou, není příjemněji stráveného času, ach není, než ve vyhřáté posteli, s rukama, které patří vašemu milovanému, s rukama, jež vás objímají, s tělem rozpáleným životem nebo s životem rozpáleným tělem, jež se přimyká k vašim holým zádům, ach není, za těch zimních odpolední, kdy za okny padá sníh a pokrývá zem bílou peřinou. Představte si to – představujete si to? – celým pokojem se rozléhá Roy Orbison a jeho Crying, ta krásná smutná píseň, Jakubovy silné ruce vás obemykají, jedna kolem pasu, druhá kolem ramen, cítíte jeho dotyk, co je, jako když vás překvapí vůně léta v dubnovém větru, jako když v iglú vklouznete do vyhřátých peřin, jako když jako když jako když, a Jakubovy horké rty vás líbají na zátylku a Jakubův hlas šeptá, šeptá, šeptá tak potichu, že mu nerozumíte, ale to nevadí, nevadí to, protože je to Jakubův hlas, a to je to jediné, na čem záleží za těch zimních odpolední, kdy za okny padá sníh a pokrývá zem bílou peřinou.

Page 216–217, the axiom of equality.
A tak jsem se jen dívala daleko před sebe a neřekla nic, protože jsme to, co jsme, a nemá smysl se tomu bránit, protože můžu cupovat pupeční šňůru na cáry, a stejně mi její zbytky uvíznou mezi zubama, protože se můžu rvát z kořenů, dokud mi neslezou nehty z masa, a jediné, čeho tím dosáhnu, je, že se stejně, zapustím ještě o stopu hlouběji, protože se můžu splachovat od rána do večera, a přesto zůstanu plavat na hladině. Jsem to, co jsem, jsem to, co jsem, a ničím jiným nikdy nebudu, ať to spolknu, nebo vyplivnu. Možná Mercedes jednou zavolám, možná jednou otevřu dveře do ložnice a možná příště vystoupím z auta společně se sestrou. Možná. A možná taky ne.
 

I think the book got the proper ending.

Excellent writing, dark gripping story and relatable characters. I love the way Lucie Faulerová tells her tales and I can't wait for her to compose another book.

Expand filter menu Content Warnings

futuresabove's review against another edition

Go to review page

dark mysterious reflective tense fast-paced

4.0


Expand filter menu Content Warnings

eliska's review

Go to review page

4.0

4,5 ⭐️

potkanna's review

Go to review page

5.0

Velké překvapení! Kniha je zajímavá už jen proto, že je jiná. Anna je velice sympatická kůl borinka, která unáší odporné psy a ráda kouří ptáky. Co víc si od hlavních hrdinů přát? Jo, a taky jsem se zbavila fobie ze současné české prózy. Díky :---)
More...