Take a photo of a barcode or cover
3.54 AVERAGE
3.54 AVERAGE
Občas se v našem všedním dni něco pokazí a celý náš život nám připadá naruby. Cítíme se nevrle, ztraceně, úzkostně, a tak se snažíme nějak rozptýlit, abychom opomněli konvenční chaos našeho života. Přesně o tomhle je tzv. bible dekadence z roku 1844.
Jméno Joris Karl Huysmans (1848–1907) ve školách často neslýcháme, což je škoda, neboť právě on značí počátek francouzské dekadence, jeho dílo mělo značný vliv na evropské dekadenty – z české dekadence obzvlášť na Jiřího Karáska ze Lvovic (povšimněte si podobností díla Naruby a Karáskovy Gotické duše). Původně´psal pod vlivem naturalismu Emila Zoly, následně v období krize se mu povedl literární počin, kterému se věnujeme dnes, a poté psal katolicky orientovanou literaturu – pozoruhodným dílem této epochy je Katedrála.
Jaká je tedy struktura? Prvně nám autor v Poznámce představuje hlavní postavu des Esseintese, intelektuála s širokým rozhledem v oblasti náboženství, latinské i francouzské literatury – získaných za pobytu v jezuitské koleji –, který opovrhuje společností a své dny tráví ve svém sídle nedaleko Paříže. V průběhu pak zjišťujeme, že ze svého panství vychází jen zřídka: vše potřebné mu obstarávají jeho služebníci, takže se může celé dny věnovat slastem života: alkohol, parfémy, výtvarné umění, literatura či botanika. Sáhodlouhé popisy Esseintesova hédonismu retardující text pak dávají dnům nádech horečkového snu: nekončí a přitom se v nich děje pouze pramálo. Pro lepší představu zmiňuji například dvě kapitoly věnované deskripci Esseintesovy knihovny francouzských a latinských autorů či sekci věnovanou náhlému vzplanutí k botanice jako způsob rozptýlení. Abych představil charakter přidávám úryvek.
23
Ve chvíli, kdy samovar syčel na stole, když na podzim slunce již zapadalo, červenala se voda akvária po trvání skelného a kalného jitra a prosívala na plavé příčky plamenná světla řeřavého uhlí.
Tato excesivní stimulace vyvrcholí – podobně jako v Oblomovovi či jiných dílech s postavou zbytečného člověka – v nemoc.
89
Nyní mu vadily přikrývky; dusil se pod peřinami a měl mravenčení v celém těle, krevní palčivosti, bleší štípnutí po nohou; k těmto symptomům se přidružila brzy temná bolest v čelistech a pocit, že mu šroubovna svírá spánky.
Řešením je dle doktora znovuzačlenění do společnosti, což hlavní postavu zrovna nepotěší, nicméně jej uposlechne a poslušně se přestěhuje do Paříže – návrat ke společností pak přirovnává ke snaze nevěřícího stát se pobožným věřícím.
Za zmínku stojí tematika změny pohlaví a androgynie, která v té době – pletu-li se, prosím dejte mi vědět! – byla ojedinělá, možná se dá i říct, že de facto neexistující. Také se zde objevuje motiv homosexuality, který se v 19. století postupně začíná detabuizovat – například Nana Emila Zoly či Carmilla Josepha Sheridana Le Fanu
92–3
Ponenáhlu v též době, co ji pozoroval, zrodily se zvláštní koncepce: postupně, jak se podivoval její pružnosti a síle, viděl, jak se provádí u ní umělá změna pohlaví; její graciézní tatrmanství a její samičí rozpustilosti ustupovaly vždy více, co se rozvinovaly na jejich místě čilé a mohutné samčí vnady; slovem, když byla nejprve ženou, pak, když váhala, přiblíživši se androgynovi, zdálo se, že úplně se rozplývá, precizuje se, stává se zcela mužem.
97
Hleděli si chvíli do obličeje, pak sklopil mladý muž oči a přiblížil se; jeho rámě se třelo brzy o rámě Esseintesovo, jenž uvolnil krok, pozoruje, zamyšlen, houpavou chůzi mladíkovu.
A z náhody tohoto setkání se zrodilo nedůvěřivé přátelství, jež se prodloužilo na měsíce; des Esseintes na ně již nemyslil, aby se netetelil; nikdy nesnesl vábnějšího a ovládavějšího nájmu; nikdy nepoznal podobných nebezpečenství, nikdy také se necítil bolestněji ukojeným.
Již jsem poukázal na vliv Huysmansova počinu u české dekadence, avšak rád bych ještě doplnil informaci v souvislosti se světově známějším jménem Oscara Wilda, neboť je všeobecně uznávána teze, že právě Naruby je tou francouzskou novelou, která vede k pádu Doriana Graye v Obrazu Doriana Graye.
Přiznávám, že jsem se trochu bál. zda-li zvládnu knihu celou přečíst, neboť mě všechny ty popisy místy dosti ubíjely, avšak paradoxně to byly právě ony – jejich barvitý jazyk a místy kuriózní reflexe –, díky kterým jsem knihu dočetl. Oslnilo mě, jak Huysmans dokázal výkladem o knihách, parfémech, atd. subtilně zachytit každodennost Esseintova života. Opravdu mi připadá, jako bych Esseintese znal. Možná by se i celé dílo dalo vyložit jako jedna dlouhá nepřímá charakteristika Esseintese, protože všechno co se v novele dozvídáme je odrazem osobnosti hlavní postavy.
Na závěr bych rád vyzdvihl práci všech, kteří se podíleli na edici, kterou jsem četl – obzvláště pak Jaroslava Meda a Luďka Markse. Je to totiž právě prolog pana Meda, kvůli kterému jsem si knížku půjčil, a poznámka k překladateli pana Markse, proč ji chci doporučit Vám všem. V této vynikající poznámce totiž mluví o Arnoštu Procházkovi, o němž – v porovnání s jinými českými dekadenty – mnoho ucelených textů zrovna není.
Naruby u nás vyšla pětkrát – nejnovější edice od nakladatelství Dokořán je z roku 2022! –, já jsem četl poněkud starší edici: HUYSMANS, Joris Karl. Naruby. Přeložil Arnošt Procházka. Graficky upravila Klára Kvízová. Prolog napsal Jaroslav Med. Poznámku k překladateli napsal Luděk Marks. Praha: Sdružení na podporu vydávání časopisů, 1993. ISBN 08-85239-21-3.
I constantly went from being highly entertained to being incredibly bored all throughout, but I would recommend (if only for the turtle chapter).
Extremely exaggerated erudition, flawed and artificial points, aesthetically pompous, full and dense cultural and social elitism, references to authors, philosophers, artists, poets, etc.; excessively. Gave me a headache!
challenging
reflective
slow-paced
Plot or Character Driven:
Character
Strong character development:
Complicated
Diverse cast of characters:
No
Flaws of characters a main focus:
Yes
adventurous
dark
funny
mysterious
medium-paced
Plot or Character Driven:
Character
Strong character development:
Yes
Loveable characters:
Complicated
Diverse cast of characters:
No
Flaws of characters a main focus:
Yes
relaxing
sad
slow-paced
Plot or Character Driven:
A mix
Strong character development:
No
Loveable characters:
Yes
Diverse cast of characters:
N/A
Flaws of characters a main focus:
N/A
And that’s a wrap for Against Nature. I very much enjoyed it. It was a cool window into some of what was going on in France in the last 1800s, and it remains relevant in its striving for art to break free from its current constraints and to enact social change…for it to be boundless and free. It’s easy to see how this then influenced the surrealists (and novels like Dorian Gray).
It’s also a window into what Huysmans was grappling with, his need for religion battling against the skepticism of the day, his interest in weird, dark, esoteric things driving him away from people but wanting to connect and dive deeply into those things especially as he connects them to the darkness of Catholicism (God is vengeful).
Mostly I feel grateful for being able to escape to the time and place and ridiculousness of the book because it shows how necessary yet insane these higher pursuits are in a world with so much strife…and maybe that’s why it has endured for so long: It’s a haven for the weird and ridiculous and ostentatious and philosophical and spiritual and earthly…a place for other outsiders to gather and warm their hands and feet.
It’s also a window into what Huysmans was grappling with, his need for religion battling against the skepticism of the day, his interest in weird, dark, esoteric things driving him away from people but wanting to connect and dive deeply into those things especially as he connects them to the darkness of Catholicism (God is vengeful).
Mostly I feel grateful for being able to escape to the time and place and ridiculousness of the book because it shows how necessary yet insane these higher pursuits are in a world with so much strife…and maybe that’s why it has endured for so long: It’s a haven for the weird and ridiculous and ostentatious and philosophical and spiritual and earthly…a place for other outsiders to gather and warm their hands and feet.
Five reasons to read À rebours:
1) I am a child. This book has pictures scattered here and there, and I love that.
2) The fact that Huysmans was an atheist when he wrote this makes the observations on religion's relationship with art all the more interesting.
3) Characterisation is divulged with great efficiency, and I found myself getting attached to Jean, even when he was being an arrogant piece of work with a poor opinion of the intelligence of women. He quickly turns into someone I would not want to know in real life, but it's an interesting decline.
4) I enjoyed the criticism of classes and generations stuck in their ways.
5) The point that most came across to me in this story is that misanthropy is ruinous to the mind and body, that a person and their personality cannot grow without interaction.
Two drawbacks to À rebours:
1) I'm sure my old French teachers would have loads to say about Jean's dedication to pointing out the colour, texture, and material of every little thing, but it seems a bit much even by 19th century standards.
2) I don't much care for the ending. It seemed designed to make us feel sorry for Jean and his superiority-complex-driven poor decisions.
1) I am a child. This book has pictures scattered here and there, and I love that.
2) The fact that Huysmans was an atheist when he wrote this makes the observations on religion's relationship with art all the more interesting.
3) Characterisation is divulged with great efficiency, and I found myself getting attached to Jean, even when he was being an arrogant piece of work with a poor opinion of the intelligence of women. He quickly turns into someone I would not want to know in real life, but it's an interesting decline.
4) I enjoyed the criticism of classes and generations stuck in their ways.
5) The point that most came across to me in this story is that misanthropy is ruinous to the mind and body, that a person and their personality cannot grow without interaction.
Two drawbacks to À rebours:
1) I'm sure my old French teachers would have loads to say about Jean's dedication to pointing out the colour, texture, and material of every little thing, but it seems a bit much even by 19th century standards.
2) I don't much care for the ending. It seemed designed to make us feel sorry for Jean and his superiority-complex-driven poor decisions.
challenging
dark
emotional
reflective
sad
slow-paced
Plot or Character Driven:
Character
Strong character development:
Complicated
Loveable characters:
Complicated
Diverse cast of characters:
No
Flaws of characters a main focus:
Yes
challenging
inspiring
reflective
slow-paced
Plot or Character Driven:
Character
Strong character development:
Complicated
Loveable characters:
Complicated
Diverse cast of characters:
No
Flaws of characters a main focus:
Yes