Scan barcode
lenaoknihach's review
4.0
Marie Hajná je kvůli účasti na demonstracích zatčena a odsouzena ke dvaceti letům vězení.
Magdalenu odebrali rodičům a vyrůstá v "ozdravovně", kde vychovávají nové komunistické kádry.
Od Aleny Mornštajnové toho nemám načteno tolik, kolik by si jedna z nejoblíbenějších českých spisovatelek zasloužila. Tuhle chybu určitě napravím. A věřím, že mi její knihy budou utíkat pod rukama stejně jako Listopád.
Alternativní historie není zrovna můj šálek kávy. Přišlo mi, že jsem strávila spoustu času s postavami zavřená a odtržená od společnosti a o tom, jaké hrůzy se dějí venku, jsem nevěděla zhola nic. Na jednu stranu jsem neměla navrch nad Marií ani Magdou, ale na druhou stranu jsem přesně to chtěla - vědět, jak vše (ne)funguje.
Ve druhé polovině mi autorka více ukazuje, jak vypadá takový komunistický režim ve 21. století a já se od čtení nemůžu odtrhnout.
Strhující a mrazivý příběh, na který jen tak nezapomenu, všem doporučuji.
Magdalenu odebrali rodičům a vyrůstá v "ozdravovně", kde vychovávají nové komunistické kádry.
Od Aleny Mornštajnové toho nemám načteno tolik, kolik by si jedna z nejoblíbenějších českých spisovatelek zasloužila. Tuhle chybu určitě napravím. A věřím, že mi její knihy budou utíkat pod rukama stejně jako Listopád.
Alternativní historie není zrovna můj šálek kávy. Přišlo mi, že jsem strávila spoustu času s postavami zavřená a odtržená od společnosti a o tom, jaké hrůzy se dějí venku, jsem nevěděla zhola nic. Na jednu stranu jsem neměla navrch nad Marií ani Magdou, ale na druhou stranu jsem přesně to chtěla - vědět, jak vše (ne)funguje.
Ve druhé polovině mi autorka více ukazuje, jak vypadá takový komunistický režim ve 21. století a já se od čtení nemůžu odtrhnout.
Strhující a mrazivý příběh, na který jen tak nezapomenu, všem doporučuji.
siraels's review
4.0
4,5 ✨
Na tuto knížku jsem se těšila už delší dobu a nezklamala - tedy, pokud ano, tak jenom trochu. Celý ten nápad s alternativní historií mi přišel úplně geniální a rozhodně jsem nic podobného nečetla. Ještě k tomu s komunismem.
Kniha byla napsána velice čtivě a já se nemohla odtrhnout. Jde poznat, že autorka jde jen dopředu a výš, s každou knihou se lepší. Skvělé vyprávění i styl psaní, které se velmi dobře doplňovaly. Za opravdu krátkou dobu jsem byla schopná přečíst spoustu stránek a proto mi to i se školou trvalo přečíst jen tři, čtyři dny.
Nejvíce mě bavily části z ozdravovny, což je asi největší problém. Tyto části byly opravdu za pět hvězdiček z pěti, popisy mě bavily nejvíce, líbilo se mi, jak to Mornštajnová vymyslela a jak to fungovalo. Z částech po ozdravovně mě nejvíce bavil ten myšlenkový pochod Magdy, která z pobytu v ozdravovně byla úplně „brainwashed". To mi přišlo skvěle udělané. Málokdo by z takovéto organizace vyšel v pořádku. Toto bylo velmi zajímavé a skvěle popsané.
Dále mi ale trochu vadilo to, jak je to krátké. Tenhle příběh má potenciál být přes čtyři či pět set stránek dlouhý, ale občas to působilo dojmem, že si autorka prostě vybrala, že chce aby to mělo pod tři sta. A tím to bylo hrozně zrychlené. Autorka se třeba několik stránek věnovala tomu, jak ten svět fungoval (pořád mi to ale stále přišlo málo a nedodržovalo to pravidlo „show, don't tell"). Tím pádem ale zbylo málo času na děj. Rozdělila bych jej na tři části - 1989 - 1992, ozdravovna a 21. století.
Všechno ubíhalo strašně rychle. Ráda bych se dozvěděla více o letech v ozdravovně, jak Magda zvládala střední školu a vysokou a zejména jak Maja zvládala léta ve vězení. Občas mi přišlo, že to postrádalo dostatek času, abychom mohli s Majou soucítit. Ve vězení byla patnáct let, ale pro nás to bylo opravdu krátce a neměli jsme tušení, co se s ní děje.
Celá část děje zasazeném v 21. století mi přišla lehce nedodělaná. Nic moc se tam nestalo. Jako kdyby tato část příběhu byla vytvořena jen proto, aby se Maja s Magdou mohly potkat - a zase se rozejít. Nic zajímavého se nestalo.
Na konec taky nesmím zapomenout. Nemám problém s otevřenými konci, ale tohle mi opravdu přišlo už trochu moc. Po celý průběh čtení jsem se ptala: Co se stalo s Kubou a jeho tatínkem? A co s Joskou? A jak dopadli Klárka a Zbyšek? Jak kdyby nás měly zajímat jen Magda s Majou.
Majina smrt mi opravdu přišla zvláštně vytvořená, protože působila... Zbytečně? Chápu, že jejím smyslem bylo to, aby si Magda uvědomila, že socialistický režim je špatný (tady mi trochu přijde, že toho bylo ukázáno méně než je potřeba, abychom uvěřili, že se její smýšlení opravdu změnilo) a jinak mi nepřišlo, že má nějaký význam.
Dále mi velice vadilo i to, že jsme se vlastně nedozvěděli, jestli ten komunistický režim skončí. Autorka si vytvořila takový svět, ze kterého není úniku. Celý průběh příběhu jsem čekala, kdy ten režim padne, ale pak zbývalo dvacet, patnáct, deset, pět stránek, a mně bylo jasné, že se nic takového nekoná. Upřímně jsem na to celý průběh příběhu čekala a pak mi to přišlo nedodělané.
Chápu, že jsem teď zmínila jen samé věci, co se mi nelíbily. Opravdu si ale myslím, že knížka měla být o sto padesát, dvě stě stránek delší a všechno by bylo úžasné.
Nechci ale mluvit jen negativně, protože styl vyprávění a psaní Mornštajnové je opravdu dokonalý. Od ní bych si přečetla opravdu cokoli. Část z ozdravovny byla úžasná a úplně jsem se do ní zamilovala. Knihu bych bez výčitek svědomí doporučila jiným.
Kdyby se celá kniha četla, jako těch prvních dvě stě stránek, kniha by měl pět hvězdiček z pěti a byla by má nejoblíbenější od Mornštajnové. Tuto pozici však stále drží Hana.
Na tuto knížku jsem se těšila už delší dobu a nezklamala - tedy, pokud ano, tak jenom trochu. Celý ten nápad s alternativní historií mi přišel úplně geniální a rozhodně jsem nic podobného nečetla. Ještě k tomu s komunismem.
Kniha byla napsána velice čtivě a já se nemohla odtrhnout. Jde poznat, že autorka jde jen dopředu a výš, s každou knihou se lepší. Skvělé vyprávění i styl psaní, které se velmi dobře doplňovaly. Za opravdu krátkou dobu jsem byla schopná přečíst spoustu stránek a proto mi to i se školou trvalo přečíst jen tři, čtyři dny.
Nejvíce mě bavily části z ozdravovny, což je asi největší problém. Tyto části byly opravdu za pět hvězdiček z pěti, popisy mě bavily nejvíce, líbilo se mi, jak to Mornštajnová vymyslela a jak to fungovalo. Z částech po ozdravovně mě nejvíce bavil ten myšlenkový pochod Magdy, která z pobytu v ozdravovně byla úplně „brainwashed". To mi přišlo skvěle udělané. Málokdo by z takovéto organizace vyšel v pořádku. Toto bylo velmi zajímavé a skvěle popsané.
Dále mi ale trochu vadilo to, jak je to krátké. Tenhle příběh má potenciál být přes čtyři či pět set stránek dlouhý, ale občas to působilo dojmem, že si autorka prostě vybrala, že chce aby to mělo pod tři sta. A tím to bylo hrozně zrychlené. Autorka se třeba několik stránek věnovala tomu, jak ten svět fungoval (pořád mi to ale stále přišlo málo a nedodržovalo to pravidlo „show, don't tell"). Tím pádem ale zbylo málo času na děj. Rozdělila bych jej na tři části - 1989 - 1992, ozdravovna a 21. století.
Všechno ubíhalo strašně rychle. Ráda bych se dozvěděla více o letech v ozdravovně, jak Magda zvládala střední školu a vysokou a zejména jak Maja zvládala léta ve vězení. Občas mi přišlo, že to postrádalo dostatek času, abychom mohli s Majou soucítit. Ve vězení byla patnáct let, ale pro nás to bylo opravdu krátce a neměli jsme tušení, co se s ní děje.
Celá část děje zasazeném v 21. století mi přišla lehce nedodělaná. Nic moc se tam nestalo. Jako kdyby tato část příběhu byla vytvořena jen proto, aby se Maja s Magdou mohly potkat - a zase se rozejít. Nic zajímavého se nestalo.
Na konec taky nesmím zapomenout. Nemám problém s otevřenými konci, ale tohle mi opravdu přišlo už trochu moc. Po celý průběh čtení jsem se ptala: Co se stalo s Kubou a jeho tatínkem? A co s Joskou? A jak dopadli Klárka a Zbyšek? Jak kdyby nás měly zajímat jen Magda s Majou.
Majina smrt mi opravdu přišla zvláštně vytvořená, protože působila... Zbytečně? Chápu, že jejím smyslem bylo to, aby si Magda uvědomila, že socialistický režim je špatný (tady mi trochu přijde, že toho bylo ukázáno méně než je potřeba, abychom uvěřili, že se její smýšlení opravdu změnilo) a jinak mi nepřišlo, že má nějaký význam.
Dále mi velice vadilo i to, že jsme se vlastně nedozvěděli, jestli ten komunistický režim skončí. Autorka si vytvořila takový svět, ze kterého není úniku. Celý průběh příběhu jsem čekala, kdy ten režim padne, ale pak zbývalo dvacet, patnáct, deset, pět stránek, a mně bylo jasné, že se nic takového nekoná. Upřímně jsem na to celý průběh příběhu čekala a pak mi to přišlo nedodělané.
Chápu, že jsem teď zmínila jen samé věci, co se mi nelíbily. Opravdu si ale myslím, že knížka měla být o sto padesát, dvě stě stránek delší a všechno by bylo úžasné.
Nechci ale mluvit jen negativně, protože styl vyprávění a psaní Mornštajnové je opravdu dokonalý. Od ní bych si přečetla opravdu cokoli. Část z ozdravovny byla úžasná a úplně jsem se do ní zamilovala. Knihu bych bez výčitek svědomí doporučila jiným.
Kdyby se celá kniha četla, jako těch prvních dvě stě stránek, kniha by měl pět hvězdiček z pěti a byla by má nejoblíbenější od Mornštajnové. Tuto pozici však stále drží Hana.
emma_20's review
dark
emotional
medium-paced
- Plot- or character-driven? Character
- Strong character development? Yes
3.0
jitka91's review against another edition
dark
emotional
reflective
sad
tense
medium-paced
- Plot- or character-driven? Character
- Strong character development? Yes
- Loveable characters? It's complicated
- Flaws of characters a main focus? Yes
4.5
beata_maria's review
dark
emotional
sad
fast-paced
- Plot- or character-driven? Plot
- Strong character development? It's complicated
- Loveable characters? Yes
- Diverse cast of characters? N/A
- Flaws of characters a main focus? It's complicated
5.0
tnt307's review
3.0
Mornštajnová umí psát, její knížky se dobře čtou. Ale bohužel jsou všechny na jedno brdo. Témata jsou různá, ale vždy je to velmi dobře vystavěné a až takové sterilní.
Nenapsala vlastně nic originálního, dystopií už bylo napsáno plno. O té dystopii jsme se vlastně ani nic moc nedozvěděli, o životě ve vězení taky ne, aspoň jsme se něco dozvěděli o životě v ozdravovně, i když taky není jasné, proč tak skončila zrovna Lenka (snad paralela k vojákům).
Mnoho odpovědí jsme nedostali, což nemusí vadit, vzhledem k tomu, že toho postavy prostě moc nevěděly, to je sice frustrující, ale zároveň odvážné a k tématu to sedí, takže nevadí.
Co vadí je uspěchaný a zároveň nudný konec. Neuspokojivý konec, který nabízí něco napínavého, ale pak to neposkytne.
Plácání se s postavami, ke kterým si člověk vlastně nevytvořil žádný vztah a vynechávání postav skutečně zajímavých (co dělali Majini rodiče, jak naspořili tolik peněz na dům...)
Možná jsem toho prostě už přečetla moc, tak mě jen tak něco neuspokojí, ale čím více knih od autorky čtu, tím méně se mi líbí.
U tohohle tématu je možná i problematické, že nikdy nebude tak silné jako skutečné výpovědí lidí, kteří tohle opravdu prožili - tady mě napadá třeba autobiografie od Margarete Buber-Neumannové, která podobné věci, které se staly postavě románu, prožila doopravdy.
A nebo je to snaha získat pozornost tématem, které je cílové skupině tak blízké, protože v ní vzbuzuje strach, což mi nepřijde zrovna fér.
Nenapsala vlastně nic originálního, dystopií už bylo napsáno plno. O té dystopii jsme se vlastně ani nic moc nedozvěděli, o životě ve vězení taky ne, aspoň jsme se něco dozvěděli o životě v ozdravovně, i když taky není jasné, proč tak skončila zrovna Lenka (snad paralela k vojákům).
Mnoho odpovědí jsme nedostali, což nemusí vadit, vzhledem k tomu, že toho postavy prostě moc nevěděly, to je sice frustrující, ale zároveň odvážné a k tématu to sedí, takže nevadí.
Co vadí je uspěchaný a zároveň nudný konec. Neuspokojivý konec, který nabízí něco napínavého, ale pak to neposkytne.
Plácání se s postavami, ke kterým si člověk vlastně nevytvořil žádný vztah a vynechávání postav skutečně zajímavých (co dělali Majini rodiče, jak naspořili tolik peněz na dům...)
Možná jsem toho prostě už přečetla moc, tak mě jen tak něco neuspokojí, ale čím více knih od autorky čtu, tím méně se mi líbí.
U tohohle tématu je možná i problematické, že nikdy nebude tak silné jako skutečné výpovědí lidí, kteří tohle opravdu prožili - tady mě napadá třeba autobiografie od Margarete Buber-Neumannové, která podobné věci, které se staly postavě románu, prožila doopravdy.
A nebo je to snaha získat pozornost tématem, které je cílové skupině tak blízké, protože v ní vzbuzuje strach, což mi nepřijde zrovna fér.
skylarinho's review
dark
emotional
reflective
sad
fast-paced
- Plot- or character-driven? Character
- Strong character development? Yes
- Loveable characters? It's complicated
- Diverse cast of characters? Yes
- Flaws of characters a main focus? Yes
4.25
magda22's review
dark
mysterious
slow-paced
- Plot- or character-driven? Character
- Strong character development? It's complicated
- Loveable characters? No
- Diverse cast of characters? No
- Flaws of characters a main focus? It's complicated
3.75