Reviews tagging 'Emotional abuse'

To the Lighthouse by Virginia Woolf

2 reviews

theremightbecupcakes's review against another edition

Go to review page

challenging dark emotional mysterious reflective medium-paced
  • Plot- or character-driven? A mix
  • Strong character development? It's complicated
  • Loveable characters? It's complicated
  • Diverse cast of characters? No
  • Flaws of characters a main focus? Yes

4.5


Expand filter menu Content Warnings

bill369's review against another edition

Go to review page

reflective slow-paced
  • Plot- or character-driven? Character
  • Strong character development? No
  • Loveable characters? No
  • Diverse cast of characters? No
  • Flaws of characters a main focus? Yes

3.25

I read this book for the Classics Reading Challenge.

I didn't grow to love the characters. I don't care about them.

The life of members of the Ramsay family. A life filled with tension and commonness. I find this book quite tiresome, yet I must admit it gives a decent inside into the middle-class life of the twentieth century. Also, it's admirable how the author manages to portray everyday life with such sophisticated language.

Page 55, the insufficiency of relationships.
 
(...), zrovna teď, přímo v okamžiku, kdy ji bolela každá připomínka nedostačujícnosti lidských vztahů – že I ten nejdokonalejší má chyby a nesnese zkoumání, kterému je z lásky k manželovi a svým instinktem pro pravdu podrobila; (...)

Page 218, where to start?
Kde začít? – to je ta otázka; v kterém místě udělat první tah? Jedna linka namalovaná na plátně ji vystavovala nespočetným rizikům, mnohým a neodvolatelným rozhodnutím. Všechno to, co se v myšlenkách zdálo jednoduché, stalo se v praxi okamžitě složitým; zrovna tak jako se vlny z útesu zdají symetricky od sebe vzdálené, a pro plavce uprostřed nich jsou rozdělené hlubokými zátočinami a pěnícími hřebeny. A přece, riskovat se musí, musí se udělat první tah.

Page 236–237, repose.
Paní Ramsayová seděla tiše. Byla ráda, myslela si Lily, že může tiše odpočívat a nemusí s nikým mluvit, odpočívat v nesmírné záhadnosti lidských vztahů. Kdo ví, co jsme, co cítíme?

Page 245–246,
 
Co je to tedy? Co to znamená? Dokážou věci natáhnout ruku a zmocnit se člověka? může ostří říznout? pěst popadnout? To není nikde bezpečí? Nedá se naučit nazpaměť, jak to na tom světě chodí? Žádné vodítko, žádná záštita, ale všechno je zázrak a vrhá se z vršku věže do vzduchu? Je možné, že i pro starší lidi tohle je život? – překvapující, nečekaný, neznámý?
 

The end was mediocre.

Refined writing and short chapters were the only things getting me through this book. I don't think this book is for me. Nevertheless, I'm glad I read it and educated myself.

Expand filter menu Content Warnings
More...