Take a photo of a barcode or cover
4.25 AVERAGE
4.25 AVERAGE
You know how sometimes you keep couting the pages, wishing for the book to end? Well, in this one all I could think about when approaching the end was NOOOOOOOOOOO.
Man, I am so not ready to let Rose and all those wonderful characters who surround her, go. It's not a perfect ending, and to be honest, what about Sydney?! But just like the main character, some of its charm lies in the imperfect perfection of the whole thing. Best thing I've read in a while, vampiric or not.
Man, I am so not ready to let Rose and all those wonderful characters who surround her, go. It's not a perfect ending, and to be honest, what about Sydney?! But just like the main character, some of its charm lies in the imperfect perfection of the whole thing. Best thing I've read in a while, vampiric or not.
Action-packed and scattered with romantic tension,the conclusion to the Vampire Academy was breathtaking. I was amazed by the constant twists Richelle Mead threw in; each and every one of them was utterly unexpected. Just when you think you know what's going to happen, the book travels in another direction. All in all, it's a satisfying, though not exactly perfect, ending to a brilliant series. The only thing I didn't like was how things ended with Adrian. It was just really abrupt, but I'm hoping that's because he's going to show up in Bloodlines along with Jill and Sydney next August.
adventurous
emotional
funny
hopeful
inspiring
mysterious
sad
tense
medium-paced
Plot or Character Driven:
A mix
Strong character development:
Yes
Loveable characters:
Yes
Diverse cast of characters:
No
Flaws of characters a main focus:
Complicated
Πολύ καλή κατάληξη. Ικανοποιητικό τέλος αν και ίσως το βιάστηκε λίγο.
Μου άρεσε πολύ ως σειρά, καλοφτιαγμένοι χαρακτήρες και ενδιαφέρουσα και γρήγορη πλοκή - ποτέ δεν βαριόσουν.
Ο Άντριαν είναι το πούκι μου.
Το προτείνω.
Μου άρεσε πολύ ως σειρά, καλοφτιαγμένοι χαρακτήρες και ενδιαφέρουσα και γρήγορη πλοκή - ποτέ δεν βαριόσουν.
Ο Άντριαν είναι το πούκι μου.
Το προτείνω.
LOVED IT!!! Great ending to a great series...but sad that it's over but looking forward to the spinoff...and so happy that Rose & Dimitri got a happy ending!!!
The first 5 books were all either a 4 or 5 star and I was so certain this would be the same… and then Rose went and cheated on Adrian so that’s the whole series ruined for me
“Life, unfortunately, doesn't seem to care what we want.”
What an amazing end to a truly amazing series. There's no way I could of given this book anything less than five stars.
What an amazing end to a truly amazing series. There's no way I could of given this book anything less than five stars.
After a few years away from the Vampire Academy world I finally got back in the swing of it with the sixth and final book Last Sacrifice. This was actually one of the first books I dove into after my reading drought in the summer, and it was a nice and easy way to get back on the horse. It's very device-y and was one of the few times I enjoyed a book that recapped incidences from the other books in the series all the time, because it had been a few years since I've read them. It was also good timing to read this one as news surrounding the film adaptation has appeared to go from rumour mill/wish listing to actual information. As with many YA-centred things, this one will be very much about the casting and the chemistry. Fingers crossed they get it right.
Rose Hathawayová si vždycky myslela, že zemře v bitvě, při ochraně lidí, které miluje. A teď sedí ve vězeňské cele a je tu reálná šance, že bude za dva týdny popravena za vraždu Morojské královny.
Abe Mazut alias Zmeja rozhodně patří mezi lidi, kteří plní sliby. Když Rose slíbil, že nejen nebude popravena, ale dokonce nepůjde ani k soudu, nikdo neměl ani tušení, jak toho dosáhne. První překvapení bylo, když Rose zjistila, že je její pouto s Lissou najednou hluché. Nakukování do její hlavy a užívání si čerstvého vzduchu alespoň zprostředkovaně se stalo jedinou její zábavou. Pokud tedy pomineme návod k úniku v podobě ohmataného výtisku Hraběte Monte Christa. Abe měl vždycky zvláštní smysl pro humor. Jediný háček je v tom, že Rosina cela nemá hliněnou podlahu, takže prokopání se na svobodu plastovou lžičkou nepřipadá v úvahu. Takže musí na scénu nastoupit zachránci. Této role se bravurně zhostili Adrian s Michailem. Samozřejmě, s naším milovaným Rusákem hned v závěsu.
A než bys řekl švec, Rose je i s Dimitrijem na cestě co nejdál od královského dvora, ale také od Adriana a... Lissy. Kdo by řekl, že jim bude při útěku zdatně sekundovat upjatá alchymistka Sydney. Aspoň si má s kým pokecat, protože milý Dimitrij je tajemný jak hrad v Karpatech a jediná věc, která z něj občas vypadne, je že už není schopný nikoho milovat. Bez trochy drama by to ani nešlo. Jenže když se tahle povedená partička usadí v motelu jménem Motel ve Městě, které mimochodem leží na konci světa, dhampýrka zjišťuje, že pohár její trpělivosti právě přetekl. Po ne zrovna inteligentním pokusu o útěk v rámci ochrany zdraví svého i ostatních raději překecá soudruha k loupežné výpravě za Lissiným ztraceným sourozencem.
I na královském dvoře je o zábavu postaráno. Lissa, Adrian a Christian si hrají na Sherlocka Holmese. Jediný způsob, jak očistit Rose, je totiž najít skutečného vraha královny Taťány.
Poslední oběť je úspěšným zakončením celosvětově oblíbené série Vampýrská akademie. Rose patří mezi hrdinky, které si snadno oblíbíte díky jejich smyslu pro humor, vtipným hláškám a hlavně vztahu s ukrutně sexy hlavním hrdinou. Nebo hned dvěma. Jediné, co mi v této knize chybělo, byla lehkost a spontánnost předchozích dílů. Ano, Rose se sice vrhá po hlavě do nebezpečí všeho druhu, ale najednou nad vším moc přemýšlí. Občas se nevyhneme dalekosáhlému rozboru pocitů vůči objektu touhy A nebo B, případně výčitek svědomí kvůli všem těm hrozným věcem, které provedla.
Druhá a poslední věc, která mě na knize štve, je rozuzlení. Ano, přiznávám, byla jsem napnutá jako struna až do posledního okamžiku, ale když jsem zjistila, že vrahem není zahradník, nýbrž (a to neprozradím), byla jsem zklamaná. Celou dobu, co jsem Poslední oběť četla, obvinila jsem z Taťániny vraždy skoro všechny, kromě pravého pachatele. Myslím, že zrovna tato část se dala udělat i přesvědčivěji. V celé knize jsem totiž nenarazila na nic, co by ukazovalo na tu určitou osobu, takže jsem čtení ve finále ukončila s pocitem, že spisovatelka svého špatňáka vytočila na poslední chvíli na kole štěstí.
Rozpitváváním Rosina milostného života by se dalo strávit půl roku, takže to shrnu. Vadilo mi, jak ohledně Dimitrije obelhávala jak Adriana, tak sama sebe. Takže když přišlo na zúčtování, nemůžu nikoho vinit za to, jak to nakonec celé dopadlo.
Myslím, že právě teď nadešel čas na to, abych řekla, jak strašně moc tuhle knihu miluju. Je pravda, že ne zrovna všechny části příběhu ke mně dorazily ovázány červenou mašlí, ale stejně je tu pořád něco, co mě nutilo těšit se na každou další stránku a očekávat další překvapivý zvrat, který si pro své čtenáře Richelle připravila.
V okamžicích, kde hlavní roli hráli Rose a Dimitrij, jsem málem omdlívala blahem. Pokud totiž soudruh nemá jednu ze svých sebemrskačských chvilek, je s ním i docela švanda. A velmi příjemnou části knihy byla návštěva u Udržovatelů. Jejich svět byl opravdu jednoduchý na uvěření. Je hezké, že v Rosině podobě Ameriky funguje společenství, ve kterém jste na vrcholu blaha, když dostanete svou vlastní jeskyni. Roztomilé.
A když po tomhle všem zjistíte, že už jste vlastně na konci, chce se vám přelistovat zpátky na začátek a předstírat, že jste teprve začali. A zvlášť, když víte, že je Rosin příběh definitivně u konce. Ke slovu teď ale přichází staré úsloví: Něco končí a něco zase začíná. O Vampýrské akademii totiž platí dvojnásob. Na Bloodlines se totiž můžeme v originále těšit už letos v srpnu. Jsem fanouškem této série a spin-off si určitě přečtu i přes to, že mi Richelle Mead zlomila srdce.
Abe Mazut alias Zmeja rozhodně patří mezi lidi, kteří plní sliby. Když Rose slíbil, že nejen nebude popravena, ale dokonce nepůjde ani k soudu, nikdo neměl ani tušení, jak toho dosáhne. První překvapení bylo, když Rose zjistila, že je její pouto s Lissou najednou hluché. Nakukování do její hlavy a užívání si čerstvého vzduchu alespoň zprostředkovaně se stalo jedinou její zábavou. Pokud tedy pomineme návod k úniku v podobě ohmataného výtisku Hraběte Monte Christa. Abe měl vždycky zvláštní smysl pro humor. Jediný háček je v tom, že Rosina cela nemá hliněnou podlahu, takže prokopání se na svobodu plastovou lžičkou nepřipadá v úvahu. Takže musí na scénu nastoupit zachránci. Této role se bravurně zhostili Adrian s Michailem. Samozřejmě, s naším milovaným Rusákem hned v závěsu.
A než bys řekl švec, Rose je i s Dimitrijem na cestě co nejdál od královského dvora, ale také od Adriana a... Lissy. Kdo by řekl, že jim bude při útěku zdatně sekundovat upjatá alchymistka Sydney. Aspoň si má s kým pokecat, protože milý Dimitrij je tajemný jak hrad v Karpatech a jediná věc, která z něj občas vypadne, je že už není schopný nikoho milovat. Bez trochy drama by to ani nešlo. Jenže když se tahle povedená partička usadí v motelu jménem Motel ve Městě, které mimochodem leží na konci světa, dhampýrka zjišťuje, že pohár její trpělivosti právě přetekl. Po ne zrovna inteligentním pokusu o útěk v rámci ochrany zdraví svého i ostatních raději překecá soudruha k loupežné výpravě za Lissiným ztraceným sourozencem.
I na královském dvoře je o zábavu postaráno. Lissa, Adrian a Christian si hrají na Sherlocka Holmese. Jediný způsob, jak očistit Rose, je totiž najít skutečného vraha královny Taťány.
Poslední oběť je úspěšným zakončením celosvětově oblíbené série Vampýrská akademie. Rose patří mezi hrdinky, které si snadno oblíbíte díky jejich smyslu pro humor, vtipným hláškám a hlavně vztahu s ukrutně sexy hlavním hrdinou. Nebo hned dvěma. Jediné, co mi v této knize chybělo, byla lehkost a spontánnost předchozích dílů. Ano, Rose se sice vrhá po hlavě do nebezpečí všeho druhu, ale najednou nad vším moc přemýšlí. Občas se nevyhneme dalekosáhlému rozboru pocitů vůči objektu touhy A nebo B, případně výčitek svědomí kvůli všem těm hrozným věcem, které provedla.
Druhá a poslední věc, která mě na knize štve, je rozuzlení. Ano, přiznávám, byla jsem napnutá jako struna až do posledního okamžiku, ale když jsem zjistila, že vrahem není zahradník, nýbrž (a to neprozradím), byla jsem zklamaná. Celou dobu, co jsem Poslední oběť četla, obvinila jsem z Taťániny vraždy skoro všechny, kromě pravého pachatele. Myslím, že zrovna tato část se dala udělat i přesvědčivěji. V celé knize jsem totiž nenarazila na nic, co by ukazovalo na tu určitou osobu, takže jsem čtení ve finále ukončila s pocitem, že spisovatelka svého špatňáka vytočila na poslední chvíli na kole štěstí.
Rozpitváváním Rosina milostného života by se dalo strávit půl roku, takže to shrnu. Vadilo mi, jak ohledně Dimitrije obelhávala jak Adriana, tak sama sebe. Takže když přišlo na zúčtování, nemůžu nikoho vinit za to, jak to nakonec celé dopadlo.
Myslím, že právě teď nadešel čas na to, abych řekla, jak strašně moc tuhle knihu miluju. Je pravda, že ne zrovna všechny části příběhu ke mně dorazily ovázány červenou mašlí, ale stejně je tu pořád něco, co mě nutilo těšit se na každou další stránku a očekávat další překvapivý zvrat, který si pro své čtenáře Richelle připravila.
V okamžicích, kde hlavní roli hráli Rose a Dimitrij, jsem málem omdlívala blahem. Pokud totiž soudruh nemá jednu ze svých sebemrskačských chvilek, je s ním i docela švanda. A velmi příjemnou části knihy byla návštěva u Udržovatelů. Jejich svět byl opravdu jednoduchý na uvěření. Je hezké, že v Rosině podobě Ameriky funguje společenství, ve kterém jste na vrcholu blaha, když dostanete svou vlastní jeskyni. Roztomilé.
A když po tomhle všem zjistíte, že už jste vlastně na konci, chce se vám přelistovat zpátky na začátek a předstírat, že jste teprve začali. A zvlášť, když víte, že je Rosin příběh definitivně u konce. Ke slovu teď ale přichází staré úsloví: Něco končí a něco zase začíná. O Vampýrské akademii totiž platí dvojnásob. Na Bloodlines se totiž můžeme v originále těšit už letos v srpnu. Jsem fanouškem této série a spin-off si určitě přečtu i přes to, že mi Richelle Mead zlomila srdce.