Scan barcode
A review by emilka_22
Smrt je dřina by Khaled Khalifa
5.0
Uprostřed tlačenice a všeobecného zmatku se Husajnovi vybavilo, jakou úctu vzbuzovaly pohřební průvody v dobách míru. Auta uhýbala z cesty, chodci se zastavovali a v očích jste jim mohli číst skutečnou úpřimnou soustrast. Jenže za války se z pohřebních průvodů stala běžná věc, která vyvolávala akorát tak závist živých, jejichž životy se změnily v bolestivé čekání na smrt.
(s. 12)
~
Zatoužil natáhnout se vedle otce, jako to dělával, když byl jěšte malý, jenže strach mu bránil usnout ve společnosti mrtvého muže. (s. 21)
~
To nejlepší, co může člověk, který chce uprchnout před bolestivými vzpomínkami, udělat, je se jim poddat. Neustálé přehrávání otupí jejich ostří a závažnost. Čas se přelije přes bolest a ona se vsákne do hlubin země. (s. 72)
~
Koneckonců je to bitva a ta neskončí ani snadno, ani rychle. (s. 88)
~
Veľmi dlho som túto útlu knihu čítala. Vlastne ani neviem, prečo som, pre boha, začala čítať knihu o vojne v čase, keď vojna zúri tak neuveriteľne blízko. A možno som ju začala čítať práve preto.
Je to príbeh troch odcudzených súrodencov, ktorí sa snažia splniť posledné prianie zosnulého otca, a tak s jeho mŕtvolou cestujú do rodnej dediny. Cesta, ktorá by za normálnych okolností trvala dve hodiny, trvá niekoľko dní, lebo o normálnych okolnostiach v zemi nemôže byť ani reč.
~
Štýl písania verne korešponduje s absordnosťou a každodennosťou - chladné konštatovanie reality čitateľa zasiahne viac ako sentiment, na ktorý sa počas vojny už aj tak dávno nikto nehrá.
(s. 12)
~
Zatoužil natáhnout se vedle otce, jako to dělával, když byl jěšte malý, jenže strach mu bránil usnout ve společnosti mrtvého muže. (s. 21)
~
To nejlepší, co může člověk, který chce uprchnout před bolestivými vzpomínkami, udělat, je se jim poddat. Neustálé přehrávání otupí jejich ostří a závažnost. Čas se přelije přes bolest a ona se vsákne do hlubin země. (s. 72)
~
Koneckonců je to bitva a ta neskončí ani snadno, ani rychle. (s. 88)
~
Veľmi dlho som túto útlu knihu čítala. Vlastne ani neviem, prečo som, pre boha, začala čítať knihu o vojne v čase, keď vojna zúri tak neuveriteľne blízko. A možno som ju začala čítať práve preto.
Je to príbeh troch odcudzených súrodencov, ktorí sa snažia splniť posledné prianie zosnulého otca, a tak s jeho mŕtvolou cestujú do rodnej dediny. Cesta, ktorá by za normálnych okolností trvala dve hodiny, trvá niekoľko dní, lebo o normálnych okolnostiach v zemi nemôže byť ani reč.
~
Štýl písania verne korešponduje s absordnosťou a každodennosťou - chladné konštatovanie reality čitateľa zasiahne viac ako sentiment, na ktorý sa počas vojny už aj tak dávno nikto nehrá.