Scan barcode
A review by hespio
Tvář toho druhého by Kōbō Abe
3.0
Po přečtení Abeho knihy všude písek jsem se konečně po více než roce rozhodla pokračovat dílem všude obličeje. Musím říct, že ačkoliv se i Tvář toho druhého zařadí k mým oblíbeným dílům moderní japonské literatury, Písečná žena na mě přece jen zapůsobila lépe. Zatímco v obsesi pískem jsem jasně viděla různorodé přemýšlení nad obecným udělem lidí, které mě do sebe vtáhlo, ve Tváři toho druhého mě hlavní postava svými sebestřednými, 5Head výlevy už asi tak v polovině knihy omrzela. Proto taky nejspíš s mým prožitkem z knížky silně rezonovala věta, která se objevila na jejím konci.
Rozumím, že se tímto nejspíš trochu míjím s pointou celého vyprávění, ale kdykoliv se hlavní hrdina zase vytasil s nějakou světobornou hypotézou, která ho napadla, když narazil na nějaký problém, v podvědomí mi zněla jediná věta:
Už mám ale v plánu si za několik let knihu přečíst znova, myslím si, že to určitě bude stát za to, přestože mě už dopředu nebude pohánět element napětí toho, co se nakonec stane.
Spoiler
"Byla to pravdu strašná zpověď. Připadala jsem si jako násilím položená na operační stůl, třebaže mi nic nescházelo, a slepě rozpitvávána nesčetnými druhy skalpelů a nůžek prapodivných tvarů, jejichž použití a smysl jsem vůbec nechápala."Rozumím, že se tímto nejspíš trochu míjím s pointou celého vyprávění, ale kdykoliv se hlavní hrdina zase vytasil s nějakou světobornou hypotézou, která ho napadla, když narazil na nějaký problém, v podvědomí mi zněla jediná věta:
Spoiler
proč si sakra teda neudělal masku, která by vypadala jako jeho původní obličej.Už mám ale v plánu si za několik let knihu přečíst znova, myslím si, že to určitě bude stát za to, přestože mě už dopředu nebude pohánět element napětí toho, co se nakonec stane.