You need to sign in or sign up before continuing.
Take a photo of a barcode or cover
kurwaczytaj 's review for:
Likwidator
by Un-su Kim
Po této knize jsem sáhl z důvodu, že korejských knih jsem moc nepřečetl a korejské krimi vůbec žádné. Trochu jsem se obával, že by jsem se na tom mohl zaseknout podobně jako jsem se neskutečně zasekl prvním díle série Reiko Himekawa od kultovního japonského autora krimi Tetsuya Hondy. Ne že by ten Honda byl špatný ale prostě se do něho nějak nemohu začíst. Asi to bylo i tím, že se mi ty japonská jména trochu pletla.
— Nakonec jsem byl velice příjemně překvapen. Nejenže to nebylo vůbec špatné ale fajn bylo i to, že kniha nebyla klasická krimi ale spíš takový žánrový mix s opravdu slušnou dávkou černého humoru. Pokud bych to měl k něčemu přirovnat, tak z evropské literatury mi to připomíná knihu 10 rad nájemného vraha, jak vyčistit kvartýr od islandského spisovatele Hallgrimura Helgasona. Mimochodem Hallgrimur je asi stokrát lepší než Marie Kondō, která také píše knihy o úklidu.
— Hrdina knihy je Reseng- sirotek, který se aktuálně živí úklidem nepohodlných lidí. Jako v každém oboru podnikání i mezi nájemnými zabijáky občas zuří konkurenční boj a právě Reseng se dostane do víru událostí spojenými s převzetím kontrolu nad trhem novou krví. Ale kromě tohoto sporu se zaplete Reseng do ještě jedné spiklenecké hry. A v závěrečné části knihy hrdina dostává dost na budku od svých kolegů.
— Ten všudypřítomný černý humor hodně knihu posunuje k větší čitelnosti. Jen jako pár příkladů: nájemné vraždy se domlouvají v soukromé knihovně, kde je knihovnicí slečna, která absolutně nečte žádné knihy ačkoliv má dokonalý přehled o všech knihách v knihovně. Reseng má dvě kočky a jmenují se Stolek a Lampa a jednoho dne najde vodotěsnou bombu ve svém záchodě.
— Takže i když Likwidator není klasické krimi, tak se mi kniha dost líbila a čtení jsem si opravdu užíval. Reseng je tak trochu klasický tak trochu looser jako Bruce Villis ve Smrtonosných pastech. Takže za mne určitě palec nahoru a jsem zvědavý, zda se s něčím dalším od tohoto autora setkám.
— Nakonec jsem byl velice příjemně překvapen. Nejenže to nebylo vůbec špatné ale fajn bylo i to, že kniha nebyla klasická krimi ale spíš takový žánrový mix s opravdu slušnou dávkou černého humoru. Pokud bych to měl k něčemu přirovnat, tak z evropské literatury mi to připomíná knihu 10 rad nájemného vraha, jak vyčistit kvartýr od islandského spisovatele Hallgrimura Helgasona. Mimochodem Hallgrimur je asi stokrát lepší než Marie Kondō, která také píše knihy o úklidu.
— Hrdina knihy je Reseng- sirotek, který se aktuálně živí úklidem nepohodlných lidí. Jako v každém oboru podnikání i mezi nájemnými zabijáky občas zuří konkurenční boj a právě Reseng se dostane do víru událostí spojenými s převzetím kontrolu nad trhem novou krví. Ale kromě tohoto sporu se zaplete Reseng do ještě jedné spiklenecké hry. A v závěrečné části knihy hrdina dostává dost na budku od svých kolegů.
— Ten všudypřítomný černý humor hodně knihu posunuje k větší čitelnosti. Jen jako pár příkladů: nájemné vraždy se domlouvají v soukromé knihovně, kde je knihovnicí slečna, která absolutně nečte žádné knihy ačkoliv má dokonalý přehled o všech knihách v knihovně. Reseng má dvě kočky a jmenují se Stolek a Lampa a jednoho dne najde vodotěsnou bombu ve svém záchodě.
— Takže i když Likwidator není klasické krimi, tak se mi kniha dost líbila a čtení jsem si opravdu užíval. Reseng je tak trochu klasický tak trochu looser jako Bruce Villis ve Smrtonosných pastech. Takže za mne určitě palec nahoru a jsem zvědavý, zda se s něčím dalším od tohoto autora setkám.