Scan barcode
A review by bill369
Stěhování duší by Josef Topol
challenging
emotional
reflective
sad
fast-paced
- Plot- or character-driven? Character
- Strong character development? N/A
- Loveable characters? Yes
- Diverse cast of characters? N/A
- Flaws of characters a main focus? Yes
5.0
11
Venku vidím co chci. A zvenku jsem neprůhledná. Není to ideální?
15
Den ti uteče, ani nevíš. Něco si pomyslíš a stmívá se. Zas abys lezla pod peřinu.
16
Do všeho kopali a smáli se mi. Až jsem se neudržela, vy banditi! Vím já, bez čeho se obejdu? Co je nejnutnější? To, do čeho kopáte, !je můj život!
16
Teprve jsem se probudila. V tu ránu je život samá povinnost. Pracující jdou manifestačně do práce, když nejdou zrovna manifestovat. Zatím co my, dvě důchodkyně –
Nejvíc nás baví chytat lelky. Neříkej, že si nezachytáme. Prolelkujeme někdy celé dny.
18
Jak jsem se s každým chtěla domluvit! Ať to byl, kdo byl, třeba policajt. Vysvětlit mu, proč jsem šla na červenou. Anebo u doktora. Popsat mu, kde mě zas píchlo, kde to vázne. Už to byla náplast, hojilo to. Teď všechno dělám halabala. Blbnu a ptám se, zamkla jsi? Zhaslas na záchodě? Vypnula vařič? Umyla ses? I své úspory. Teď tady teskním. Divíš se mi?
Jako bych byla duchem jinde. Popel si sypu do kompotu. Brýle nevidím, do bačkory se nevejdu, župan mi ulít.
19
Dny se mi táhnou jako kolomaz a cíl nikde žádný. Připadám si jak moucha spadlá do vody. Plavu, abych se neutopila.
25
Z čeho do večera nezmoudřím, to ráno nedohoním. S čím v noci vlezu do postele, s tím ráno vstanu.
29
Jsem normální a střízlivá. Tak střízlivá, až mě to děsí, až si říkámít zas jednou s vykolejenou myslí, nic nebrat vážně, neohlížet se, blbnout a blbnout, tralalá –!
29
Byla jsi někdy originální? Udělala jsi v životě něco, aby to zavonělo novotou? Tančila jsi, jako se tančilo. Šlapat chodník, šlapalas ho, jako ho někdo šlapal před tebou. Máš hlavu jako stěhovací vůz. Kdykoli jsi chtěla myslet, bolelo to. Byl to pud, pouhý, pouhopouhý pud, když jsi tančila nad propadlem, z kterého se šklebila smrt?
37
Hala je tmavá, nehostinná,
A přesto –
(o něco klopýtla, ale vyrovná to.)
Život je krásný, Alžběto.
Venku vidím co chci. A zvenku jsem neprůhledná. Není to ideální?
15
Den ti uteče, ani nevíš. Něco si pomyslíš a stmívá se. Zas abys lezla pod peřinu.
16
Do všeho kopali a smáli se mi. Až jsem se neudržela, vy banditi! Vím já, bez čeho se obejdu? Co je nejnutnější? To, do čeho kopáte, !je můj život!
16
Teprve jsem se probudila. V tu ránu je život samá povinnost. Pracující jdou manifestačně do práce, když nejdou zrovna manifestovat. Zatím co my, dvě důchodkyně –
Nejvíc nás baví chytat lelky. Neříkej, že si nezachytáme. Prolelkujeme někdy celé dny.
18
Jak jsem se s každým chtěla domluvit! Ať to byl, kdo byl, třeba policajt. Vysvětlit mu, proč jsem šla na červenou. Anebo u doktora. Popsat mu, kde mě zas píchlo, kde to vázne. Už to byla náplast, hojilo to. Teď všechno dělám halabala. Blbnu a ptám se, zamkla jsi? Zhaslas na záchodě? Vypnula vařič? Umyla ses? I své úspory. Teď tady teskním. Divíš se mi?
Jako bych byla duchem jinde. Popel si sypu do kompotu. Brýle nevidím, do bačkory se nevejdu, župan mi ulít.
19
Dny se mi táhnou jako kolomaz a cíl nikde žádný. Připadám si jak moucha spadlá do vody. Plavu, abych se neutopila.
25
Z čeho do večera nezmoudřím, to ráno nedohoním. S čím v noci vlezu do postele, s tím ráno vstanu.
29
Jsem normální a střízlivá. Tak střízlivá, až mě to děsí, až si říkámít zas jednou s vykolejenou myslí, nic nebrat vážně, neohlížet se, blbnout a blbnout, tralalá –!
29
Byla jsi někdy originální? Udělala jsi v životě něco, aby to zavonělo novotou? Tančila jsi, jako se tančilo. Šlapat chodník, šlapalas ho, jako ho někdo šlapal před tebou. Máš hlavu jako stěhovací vůz. Kdykoli jsi chtěla myslet, bolelo to. Byl to pud, pouhý, pouhopouhý pud, když jsi tančila nad propadlem, z kterého se šklebila smrt?
37
Hala je tmavá, nehostinná,
A přesto –
(o něco klopýtla, ale vyrovná to.)
Život je krásný, Alžběto.