Scan barcode
A review by amimafotak
Dívka, kterou spolklo moře by Axie Oh
3.0
2,5/5
No nevim :D Potenciál to mělo fakt velký (retelling východoasijkého mýtu, podmořské prostředí, "osudová romanťárna", na kterých si čas od času smlsnu), ale nějak se to všechno rozplynulo :/
Atmosféra byla opravdu dobrá, měla jsem z toho pocit, jako bych četla verzi svého oblíbeného Ghibli filmu. Ale postavám chyběl třetí rozměr, byla tam instalove (ty už narozdíl od toho trope osudový lásky moc nemusím) a autorka se čtenáře snažila přesvědčit, jakou mají mezi sebou všechny postavy chemii, která tam ale celou dobu čtení nebyla a pak se náhle lusknutím prstu objevila.
Taky v časoprostoru se skákalo dost podezřele - postavy furt někam chodily, ale vlastně nikdy nic pořádnýho nezjistily. Hlavní hrdinka furt mluvila o tom, jak jí chybí rodina, ale já jako čtenář jsem to za celou dobu čtení moc nepocítila. Autorka na mě tu informaci jen vrhla, aniž by to hlouběji prozkoumala. A tak to bohužel bylo s více pasážemi. Hlavně srdceryvné scény byly dost postavené na dialozích, tak mi pak přišly takové ploché a bez hlubších emocí. A i fungování světa a pravidla podmořského světa by nevadilo víc dovysvětlit - když se nad tím teď zamyslím, tak vlastně nevím, proč tam na ně furt útočili ti mořští hadi, jak fungovalo darování duší a třeba entita bohyně měsíce a paměti je pro mě doteď nevysvětlenou záhadou :`D
*knihu jsem četla v rámci ambasadorství Humbooku (spolupráce)
No nevim :D Potenciál to mělo fakt velký (retelling východoasijkého mýtu, podmořské prostředí, "osudová romanťárna", na kterých si čas od času smlsnu), ale nějak se to všechno rozplynulo :/
Atmosféra byla opravdu dobrá, měla jsem z toho pocit, jako bych četla verzi svého oblíbeného Ghibli filmu. Ale postavám chyběl třetí rozměr, byla tam instalove (ty už narozdíl od toho trope osudový lásky moc nemusím) a autorka se čtenáře snažila přesvědčit, jakou mají mezi sebou všechny postavy chemii, která tam ale celou dobu čtení nebyla a pak se náhle lusknutím prstu objevila.
Taky v časoprostoru se skákalo dost podezřele - postavy furt někam chodily, ale vlastně nikdy nic pořádnýho nezjistily. Hlavní hrdinka furt mluvila o tom, jak jí chybí rodina, ale já jako čtenář jsem to za celou dobu čtení moc nepocítila. Autorka na mě tu informaci jen vrhla, aniž by to hlouběji prozkoumala. A tak to bohužel bylo s více pasážemi. Hlavně srdceryvné scény byly dost postavené na dialozích, tak mi pak přišly takové ploché a bez hlubších emocí. A i fungování světa a pravidla podmořského světa by nevadilo víc dovysvětlit - když se nad tím teď zamyslím, tak vlastně nevím, proč tam na ně furt útočili ti mořští hadi, jak fungovalo darování duší a třeba entita bohyně měsíce a paměti je pro mě doteď nevysvětlenou záhadou :`D
*knihu jsem četla v rámci ambasadorství Humbooku (spolupráce)