A review by bill369
Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých by Olga Tokarczuk

5.0

 Ve Vesničce na česko-polském pohraniční běží čas jednoduše: jaro, léto, Vražda, zima. Trochu se to však vymklo z ruky, protože tento rok byla kromě Zvířat zabita i Velká noha.

SRNY SE MSTÍ

Téměř třísetstránkový svazek nám představuje zaběhlý Život paní Dušejkové (nezaměňujte s Dušíkovou!), jež je jednou ze tří stálých obyvatel Plošiny, usedlosti s mnoha víkendovými chatkami, na které dohlíží, když jsou majitelé zrovna pryč. Mimo to učí angličtinu na místní škole, překládá se svým přítelem Dionem básně Blakea a je vášnivá a astroložka! Astrologie zde hraje důležitou roli, protože se z ní dá vyčíst úplně vše, třeba i to, kdo může za Smrt Velké nohy. Stačí jen správně interpretovat horoskop a aspekty Planet. 

s.177

Zima začíná hned po Dušičkách. Tak to tady chodí, podzim si sbalí fidlátka, shodí listí, protože už nebude potřeba, zamete je pod mez, stáhne všechny barvy z trávy, až je šedivá a nezajímavá. Potom začíná být všechno černé na bílém: na pooraná pole padá sníh.Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých, řekla jsem si v duchu Blakeův verš; je to tak?

Jeden z hlavních rysů protagonistky je její cit pro Spravedlnost. Nedokáže vystát jakékoli Bezpráví a předpisy, ty zná jako násobilku, a tak se nebojí postavit za Práva svá i druhých, což se jí však moc nedaří, protože ji nikdo pro svůj Věk, Pohlaví i astrologické pravdy nebere vážně, takže místo toho, aby se s ní rozumně bavili, ji litují a bezvýznamně přitakávají, zatímco jí stydne rozpustná káva (ta, po které jí je vždycky Zle) u výslechu. To už je pak Oheň na střeše, protože takový přístup nedokáže vystát. Vždyť jim přece poslala už tolik dopisů, v kterých vysvětluje, že za ty Vraždy mohou Srny, jež se mstí za to věčné lovení, čili rituální Vraždění Zvířat.

s. 29

Někdy, když je Člověk rozčilený, všechno se zdá samozřejmé a prosté. Hněv vrací světu řád, zobrazuje ho ve srozumitelné zkratce, ve Hněvu se také vrací dar Jasného pohledu, který se v jiných stavech neobjevuje.

HODNOCENÍ

Detektivky nejsou zrovna mým žánrem, a tak jsem byl trochu skeptický, nicméně pro četná doporučení na sociálních sítích a potřebu splnit tento bod výzvy jsem jí dal Šanci a mile mě překvapila. Myslím, že paní Tokarczuk má opravdu talent pro úderné Popisy, které vás překvapí a dají dané situaci úplně jiný ráz, než by se dalo čekat. Příkladem nechť je úryvek ze strany Třináct níže, kdy autorka oblékání studené, tuhnoucí mrtvoly spojila s hřejivým mazlením, které dále rozvinula reflexí nad životem mrtvého. Takové Kontrasty mě nutí číst dál s otázkou, co dalšího řádky přivanou.

s. 13

Oblékání mrtvoly mi připomnělo mazlení. Myslím, že něco takového nikdy nezažil.

Před chvíli jsme se bavili o Popisu a bude předmětem hovoru i teď, protože autorka to fakt umí! Prosím, četli jste už lepší Popis uložení nasekaného dříví? Já teda ne a ohromuje mě, jakým způsobem dokáže vyobrazit střípky reality, kterým většinou nevěnujeme víc jak Mžik.

s. 23

Mátohova pořádnost je v jeho malém hospodářství vidět na každém kroku: dřevo na zimu je uloženo do důmyslných štosů, které připomínají spirály. Vytváří pravidelné hromady s dokonalými proporcemi. Považuji je za zdejší umělecká díla. Kráse spirálové harmonie se bráním jen s obtížemi. Když procházím kolem, vždy se na okamžik zastavím a obdivuji onu spolupráci rukou a mysli, která z tak banální věci, jakou je stavba pyramidy z dříví na otop, činí nejdokonalejší pohyb ve Vesmíru.

Možná jste si už všimli, že při psaní této recenze některým slovům dávám velké písmeno navzdory tomu, že by tam přirozeně být nemělo a to proto, že paní Tokarczuk dělá přesně to stejné, aby dala důraz na určitá slova. Ta díky nepatrné změně dokáží vyznít zcela jinak, než kdyby byla napsána s Malým písmenem a čtenář jim tudíž nevěnoval větší Pozornost. Osobně se mi tato praktika opravdu líbí a určitě je zčásti i inspirací pro mé budoucí texty.

K vytknutí mám snad jen jedno a to, že rozuzlení zápletky, na které jsem sice nepřišel Sám, mě moc nepřekvapilo. Nebo, lépe řečeno, jsem spíš nebyl v šoku tak, jak bych si představoval, protože odhalení bylo vskutku neočekávané, ale nějak ve mně nevyvolalo silnější Emoce. Nevím, kde se stala Chyba, nicméně nevidím tohle, jako nějaké velké negativum. Byl jsem překvapen, to ano. Zkrátka mi jen nespadla brada na Zem, což mě trochu mrzí.

O AUTORCE

Olga Tokarczuk (*1962) patří mezi přední spisovatelky současné polské literatury. Svou popularitou, ale rozhodně ne stylem psaní, by se dala přirovnat k Aleně Mornštajnové. Vystudovala psychologii, posléze pracovala ve svém oboru a dnes vyučuje tvůrčí psaní na Opolské univerzitě. Časoprostor příběhu recenze je pak příbuzný místu jejího bydliště na samotě u českých hranic, v polské vísce Krajanov poblíž Broumova.

s. 59

Poezii jsem neměla ráda a všechny básně na světě mi připadaly zbytečně složité a nejasné. Nevěděla jsem, proč se ty skvělé myšlenky nezaznamenávají normálně — v próze. 

K psaní si našla cestu během studií, kdy tvořila básně (dnes už pro ni uzavřená kapitola – fakt a zároveň i jedna z myšlenek protagonistky, viz předchozí odstavec). Její první román Podróż ludzi Księgi (Cesta lidí Knihy, 1993) jí vedle ceny Polského sdružení vydavatelů knih získal také početnou čtenářskou obec. Další romány pak byly nemenšími úspěchy. Nejoceňovanější jsou dnes její práce Knihy Jakubovy a Běguni, které obě vyhrály prestižní polskou cenu NIKE (něco jako česká Magnesia Litera). Dílo Běguni pak bylo dokonce oceněno váženým britským oceněním Manbooker International Prize!

ČESKÉ VYDÁNÍ

V češtině kniha vyšla v nakladatelství HOST hned dvakrát, z toho druhá edice je dostupná i jako e-kniha. V této podobě jsem ji četl i já: TOKARCZUK, Olga. Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých. Přeložil Petr Vidlák. Brno: Host, 2018. ISBN 978-80-7577-694-5.