Scan barcode
A review by tyrkysoveknihy
Hodný holky umírají první by Kathryn Foxfield
3.0
3,5 ⭐
klíčová slova: YA, hororová atmosféra, opuštěný lunapark, tajemství, smrt, paranormálno
čtivost 4 ⭐ - příběh 3,5 ⭐ - atmosféra 4,5 ⭐ - postavy 3 ⭐
Kniha Hodný holky umírají první má vážně slušný rozjezd. Příjemně mě překvapilo, že jsme hned na cestě na ostrov s opuštěným zábavním parkem a nesetkáváme se tak s hlavní hrdinkou, šestnáctiletou Avou, například u ní doma. Akce tedy jede hned od začátku.
Ihned se mi zalíbila atmosféra místa dění. (Dětské) kolotoče, které se pouštěly sami, mi docela nahnaly hrůzu. To bylo super. Však mě ke knize nalákalo hlavně prostředí, které se zas tak často nevidí, a to nezklamalo. Myslím, že velcí strašpytlové budou mít docela nahnáno.
Je třeba zmínit také fakt, že navzdory děsivé atmosféře, to bylo místy i docela vtipné. Tedy alespoň podle mě. A to hlavně díky hláškám postav, které se humorem snažily odlehčit nelehkou situaci, což jsem naprosto chápala. Dělala bych na jejich místě to samé a obrnila se sarkasmem a černým humorem.
Poměrně brzo, již mezi 3. a 4. kapitolou, jsem se začala ztrácet ve všech 10ti postavách, až jsem dospěla k tomu, že jsem si udělala seznam jmen a vypsala k němu základní informace o všech přítomných. O postavách bych řekla, že to je tedy vážně partička k pohledání. Nějaký favorit, kterému byste fandili a doufali, že to přežije, se tam hledá poměrně těžko. Všichni se zvládnou chovat totálně na facku a navíc mají dosti temná tajemství. Měli samé bezvadné nápady, doslova jeden lepší než druhý. Achjo. Bylo mi celkem jedno, jestli tam nakonec umřou úplně všichni. Pokud bych si z nich musela vybrat někoho, komu bych držela palce, tak by to byla právě Esme. Měla fajn hlášky a její tajemství mi přišlo nejméně strašné.
Od knihy jsem očekávala thriller, možná trochu vyvražďovačku, při které se bude pátrat po viníkovi. A to ať už by to byla jedna z postav nebo někdo jedenáctý. No, musím konstatovat, že v tomto mě to poněkud zklamalo. Spíš než jako thriller na mě kniha působila jako horor. Hraje si totiž s myslí postav a tedy vlastně i čtenáře samotného.
Po čase, přibližně v druhé polovině, mi začal příběh připadat dosti repetitivně a moje prvotní nadšení značně opadlo. Pořád jsem čekala, co z toho nakonec vyleze. Tedy jestli se tam opravdu děje něco paranormálního nebo Avě a dalším tzv. straší ve věži. Například se totiž mohli spít, protože tam od začátku rozjíždí párty a pijí alkohol, a mají jednoduše halucinace. No, celá kniha je vlastně takový kolotoč, kde se jeden přizná k tajemství a druhý ho zabije. No a pak se přizná ten druhý a někdo zabije jeho. Nějak jsem se během čtení a vlastně stále se nemůžu rozhodnout, jestli mi zápletka přišla zajímavá a originální, nebo to byla nakonec děsně předvídatelná nuda. Příběh je jednoduše o partě hrozných a méně hrozných teenagerů, kteří skončí na několik dní (ale kdo ví, nakonec) na ostrově se starým lunaparkem. Slyší hlasy. Každý má nějaké tajemství. A postupně se vraždí, přičemž…. pohoda, jazz. No, tak zas někdo umřel, no a co, jedeme dál. Kus pochopíte dřív, než to dojde postavám, a pak už o nic víc nejde. Jen to to, kdo umře další a jak.
Spoiler kde mluvím o své teorii ohledně konce: konec za mě vyzněl dosti... nemastně, neslaně. Přišlo mi, že to nakonec nemělo moc pointu. Leda by vězela v tom, jak se na odlehlém ostrově stává z party náctiletých skupina zlých, nenávistných, a krutých lidí. Trochu jako v Pánovi much. Pryč od civilizace se tu totiž ukazuje, jaké ony postavy vlastně jsou uvnitř.
klíčová slova: YA, hororová atmosféra, opuštěný lunapark, tajemství, smrt, paranormálno
čtivost 4 ⭐ - příběh 3,5 ⭐ - atmosféra 4,5 ⭐ - postavy 3 ⭐
Kniha Hodný holky umírají první má vážně slušný rozjezd. Příjemně mě překvapilo, že jsme hned na cestě na ostrov s opuštěným zábavním parkem a nesetkáváme se tak s hlavní hrdinkou, šestnáctiletou Avou, například u ní doma. Akce tedy jede hned od začátku.
Ihned se mi zalíbila atmosféra místa dění. (Dětské) kolotoče, které se pouštěly sami, mi docela nahnaly hrůzu. To bylo super. Však mě ke knize nalákalo hlavně prostředí, které se zas tak často nevidí, a to nezklamalo. Myslím, že velcí strašpytlové budou mít docela nahnáno.
Je třeba zmínit také fakt, že navzdory děsivé atmosféře, to bylo místy i docela vtipné. Tedy alespoň podle mě. A to hlavně díky hláškám postav, které se humorem snažily odlehčit nelehkou situaci, což jsem naprosto chápala. Dělala bych na jejich místě to samé a obrnila se sarkasmem a černým humorem.
„Já nemám přespávačky ráda,“ zamumlala Esme. „Hlavně ne ty s vydíráním.“
Poměrně brzo, již mezi 3. a 4. kapitolou, jsem se začala ztrácet ve všech 10ti postavách, až jsem dospěla k tomu, že jsem si udělala seznam jmen a vypsala k němu základní informace o všech přítomných. O postavách bych řekla, že to je tedy vážně partička k pohledání. Nějaký favorit, kterému byste fandili a doufali, že to přežije, se tam hledá poměrně těžko. Všichni se zvládnou chovat totálně na facku a navíc mají dosti temná tajemství. Měli samé bezvadné nápady, doslova jeden lepší než druhý. Achjo. Bylo mi celkem jedno, jestli tam nakonec umřou úplně všichni. Pokud bych si z nich musela vybrat někoho, komu bych držela palce, tak by to byla právě Esme. Měla fajn hlášky a její tajemství mi přišlo nejméně strašné.
Od knihy jsem očekávala thriller, možná trochu vyvražďovačku, při které se bude pátrat po viníkovi. A to ať už by to byla jedna z postav nebo někdo jedenáctý. No, musím konstatovat, že v tomto mě to poněkud zklamalo. Spíš než jako thriller na mě kniha působila jako horor. Hraje si totiž s myslí postav a tedy vlastně i čtenáře samotného.
Po čase, přibližně v druhé polovině, mi začal příběh připadat dosti repetitivně a moje prvotní nadšení značně opadlo. Pořád jsem čekala, co z toho nakonec vyleze. Tedy jestli se tam opravdu děje něco paranormálního nebo Avě a dalším tzv. straší ve věži. Například se totiž mohli spít, protože tam od začátku rozjíždí párty a pijí alkohol, a mají jednoduše halucinace. No, celá kniha je vlastně takový kolotoč, kde se jeden přizná k tajemství a druhý ho zabije. No a pak se přizná ten druhý a někdo zabije jeho. Nějak jsem se během čtení a vlastně stále se nemůžu rozhodnout, jestli mi zápletka přišla zajímavá a originální, nebo to byla nakonec děsně předvídatelná nuda. Příběh je jednoduše o partě hrozných a méně hrozných teenagerů, kteří skončí na několik dní (ale kdo ví, nakonec) na ostrově se starým lunaparkem. Slyší hlasy. Každý má nějaké tajemství. A postupně se vraždí, přičemž…. pohoda, jazz. No, tak zas někdo umřel, no a co, jedeme dál. Kus pochopíte dřív, než to dojde postavám, a pak už o nic víc nejde. Jen to to, kdo umře další a jak.
Spoiler kde mluvím o své teorii ohledně konce: