Take a photo of a barcode or cover
lemonfairchild 's review for:
Stínem políbená
by Richelle Mead
"You will lose what you value most, so treasure it while you can."
Naprosto fenomenální. I teď po letech si stojím za tím, že je Stínem políbená asi tím nejlepším dílem v celé knižní sérii, i když díl budoucí mám v srdci taky hodně hluboko. Přiznám se ale, že je pro mě tenhle díl hodně složitý. Ze začátku jsem totiž odkládala jeho přečtení, je to vážně hořkosladký pocit. Na jednu stranu jde vážně o fantastický příběh, na druhou stranu mi ale láme srdce. Kdo četl, jistě ví.
Hrozně se mi líbil ten koncept dhampýrských terénních praxí. Úplně jsem viděla před očima, jak je jich učitelé napadali. Přišlo mi to super! A rozhodně mi přišlo super, že byla Rose ve dvojici s někým jiným než s Lissou. Dokonce bych řekla, že jsme díky tomu mohli lépe nahlédnout do jejího přátelství s Christianem, kterého fakt žeru!
Trošku mi tu neseděl Adrian, občas mi přišel svou přítomností tak trochu do počtu. A to ho vážně miluju. Akorát ho mám silně spjatého se Sydney, k Rose se mi prostě vůbec nehodí.
Zároveň se mi líbila ta zápletka s duchy, na tu jsem úplně zapomněla a postupně odhalovat, proč se něco děje, bylo super. Přišla jsem si, jako kdybych ten příběh četla prvně.
No... přesto tu bylo něco, co mi silně vadilo. Což není autorčina chyba, samozřejmě. Šíleným způsobem mi vadila Lissa. Sice nikdy nepatřila mezi moje oblíbence, tentokrát ale její sobeckost předčila meze. Použít (nebo se o to alespoň pokusit) na svou nejlepší kamarádku nátlak, aby ji ze sobeckých důvodu přiměla zůstat? Proboha. Tahle část, kdy Rose Lisse konečně řekne, jak se cítí, je ale perfektní:
Myslím, že přesně tohle Lissa potřebovala slyšet. Vážně se občas chovala jako malej spratek a na tom, co chce a co cítí Rose, nikdy nesešlo.
Naprosto fenomenální. I teď po letech si stojím za tím, že je Stínem políbená asi tím nejlepším dílem v celé knižní sérii, i když díl budoucí mám v srdci taky hodně hluboko. Přiznám se ale, že je pro mě tenhle díl hodně složitý. Ze začátku jsem totiž odkládala jeho přečtení, je to vážně hořkosladký pocit. Na jednu stranu jde vážně o fantastický příběh, na druhou stranu mi ale láme srdce. Kdo četl, jistě ví.
Hrozně se mi líbil ten koncept dhampýrských terénních praxí. Úplně jsem viděla před očima, jak je jich učitelé napadali. Přišlo mi to super! A rozhodně mi přišlo super, že byla Rose ve dvojici s někým jiným než s Lissou. Dokonce bych řekla, že jsme díky tomu mohli lépe nahlédnout do jejího přátelství s Christianem, kterého fakt žeru!
Trošku mi tu neseděl Adrian, občas mi přišel svou přítomností tak trochu do počtu. A to ho vážně miluju. Akorát ho mám silně spjatého se Sydney, k Rose se mi prostě vůbec nehodí.
Zároveň se mi líbila ta zápletka s duchy, na tu jsem úplně zapomněla a postupně odhalovat, proč se něco děje, bylo super. Přišla jsem si, jako kdybych ten příběh četla prvně.
No... přesto tu bylo něco, co mi silně vadilo. Což není autorčina chyba, samozřejmě. Šíleným způsobem mi vadila Lissa. Sice nikdy nepatřila mezi moje oblíbence, tentokrát ale její sobeckost předčila meze. Použít (nebo se o to alespoň pokusit) na svou nejlepší kamarádku nátlak, aby ji ze sobeckých důvodu přiměla zůstat? Proboha. Tahle část, kdy Rose Lisse konečně řekne, jak se cítí, je ale perfektní:
"Tady nejde o tebe, jasný? Tentokrát jde o mě. Ne o tebe. Celý můj život, Lisso..., celý můj život to bylo to samý. Oni mají přednost. Žila jsem jenom pro tebe. Trénovala jsem, abych byla jako tvůj stín, ale víš ty co? Teď chci přednost já. Pro jednou se chci starat sama o sebe. Už mě unavuje neustále hlídat někoho jinýho a nemyslet na to, že taky něco chci. Dimitrij a já jsme se tím řídili a podívej na to, jak to dopadlo. Je pryč. Už ho nikdy neobejmu. Teď mu dlužím alespoň tohle. Mrzí mě, že tě to raní, ale tohle je moje volba!"
Myslím, že přesně tohle Lissa potřebovala slyšet. Vážně se občas chovala jako malej spratek a na tom, co chce a co cítí Rose, nikdy nesešlo.