You need to sign in or sign up before continuing.
Take a photo of a barcode or cover
aekrausova 's review for:
Daisy Jones & The Six
by Taylor Jenkins Reid
Řekla bych, že knihu Daisy Jones & The Six jsem přečetla v podstatě za takové dva tři dny, když nepočítám prvních dvacet stránek a pak trošičku delší odmlku, při níž jsem se stále nemohla vypořádat se čtenářskou krizí. Tu mi každopádně ztracení nabíječky od mobilu a tahle knížka společnými silami po fakt dlouhé době odbourali a já se konečně můžu pochlubit nějakým tím postupem ve své reading challenge. Každopádně, tolik k úvodnímu okecávání, pojďme se podívat, jak se mi kniha líbila a proč jsem jí dala čtyři hvězdičky.
Co musím určitem zmínit jako první je nesporná čtivost. Nejspíš to bude způsobeno tím, že v podstatě co odstavec se nám střídají pohledy, jelikož se kniha skládá ze smyšlených rozhovorů, které se navzájem proplétají. Chápu, že někomu bude tenhle formát nevyhovovat, protože pro něho bude obtížné soustředit se na tolik charakterů naráz. Ale s tím, že vám Daisy Jones & The Six nebude úplně vyhovovat musíte počítat jenom kvůli hojným zmínkám drog, alkoholu a kdo ví čeho. Pro mě byla nicméně podoba rozhovorů vítaným spestřením čtení. A co si budeme, stránky pak také rychleji utíkaly.
Co se postav týče, Daisy nemůžu vystát a právě ona je důvodem, proč u mě knížka klesla ze čtyř hvězdiček na tři, ačkoliv se mi vlastně fakt líbila. Daisy je prostě sebestředná feťačka, která si devadesát devět procent příběhu myslí, že se všechno bude točit kolem ní a ještě je k tomu ožralá a sjetá jako něco. Naopak hlavního člena kapely The Six, Billyho, jsem si hrozně oblíbila. Byl prostě fakt realistickej, stejně jako jeho manželka Camila. Zároveň jsem si zamilovala právě vztah jich dvou, protože ačkoliv to během let neměli lehké, nakonec bylo jejich pouto dost silné, aby všechno přestálo. No a ostatní z The Six nebo nahrávacího studia? Manažer Rod docela v pohodě týpek, Teddy taky. The Six jsem postupem času, snad kromě Billyho, přestávala mít tolik v oblibě, i když na druhou stranu jsem jejich chování pochopila. A to je na téhle knížce super - postavy se chovají jako skuteční lidé. Mají svoje chyby, sny, problémy, hranice a trable. Ale abych se do toho moc nezamotala... postavy jsou myslím největší plus i minus celého díla.
Nakonec bych ještě vypíchla propojení fiktivní autorky rozhovorů s postavami, které v nich vystupovaly. To byla výborná třešnička na dortu a musela jsem se nad tím usmívat.
Daisy Jones & The Six tedy vřele doporučuji všem, kterým nevadí číst o rokenrolových amerických kapelách ze sedmdesátek a toho humusu kolem nich. Mimochodem, do přečtení téhle knihy ksem si myslela, že se v drogách díky různým prevencím a přednáškám ve škole vyznám, ale zjistila jsem, že ze všech těch zmíněných v příběhu znám tak nanejvýš tři. Teď nevím, jestli na sebe mám být pyšná, nebo se stydět. Huh. No nic, dobrou.
Co musím určitem zmínit jako první je nesporná čtivost. Nejspíš to bude způsobeno tím, že v podstatě co odstavec se nám střídají pohledy, jelikož se kniha skládá ze smyšlených rozhovorů, které se navzájem proplétají. Chápu, že někomu bude tenhle formát nevyhovovat, protože pro něho bude obtížné soustředit se na tolik charakterů naráz. Ale s tím, že vám Daisy Jones & The Six nebude úplně vyhovovat musíte počítat jenom kvůli hojným zmínkám drog, alkoholu a kdo ví čeho. Pro mě byla nicméně podoba rozhovorů vítaným spestřením čtení. A co si budeme, stránky pak také rychleji utíkaly.
Co se postav týče, Daisy nemůžu vystát a právě ona je důvodem, proč u mě knížka klesla ze čtyř hvězdiček na tři, ačkoliv se mi vlastně fakt líbila. Daisy je prostě sebestředná feťačka, která si devadesát devět procent příběhu myslí, že se všechno bude točit kolem ní a ještě je k tomu ožralá a sjetá jako něco. Naopak hlavního člena kapely The Six, Billyho, jsem si hrozně oblíbila. Byl prostě fakt realistickej, stejně jako jeho manželka Camila. Zároveň jsem si zamilovala právě vztah jich dvou, protože ačkoliv to během let neměli lehké, nakonec bylo jejich pouto dost silné, aby všechno přestálo. No a ostatní z The Six nebo nahrávacího studia? Manažer Rod docela v pohodě týpek, Teddy taky. The Six jsem postupem času, snad kromě Billyho, přestávala mít tolik v oblibě, i když na druhou stranu jsem jejich chování pochopila. A to je na téhle knížce super - postavy se chovají jako skuteční lidé. Mají svoje chyby, sny, problémy, hranice a trable. Ale abych se do toho moc nezamotala... postavy jsou myslím největší plus i minus celého díla.
Nakonec bych ještě vypíchla propojení fiktivní autorky rozhovorů s postavami, které v nich vystupovaly. To byla výborná třešnička na dortu a musela jsem se nad tím usmívat.
Daisy Jones & The Six tedy vřele doporučuji všem, kterým nevadí číst o rokenrolových amerických kapelách ze sedmdesátek a toho humusu kolem nich. Mimochodem, do přečtení téhle knihy ksem si myslela, že se v drogách díky různým prevencím a přednáškám ve škole vyznám, ale zjistila jsem, že ze všech těch zmíněných v příběhu znám tak nanejvýš tři. Teď nevím, jestli na sebe mám být pyšná, nebo se stydět. Huh. No nic, dobrou.