Take a photo of a barcode or cover
countdeworde 's review for:
Půlnoční palác
by Carlos Ruiz Zafón
3* nebo 3,5*
Kniha s dětskými protagonisty, která ale není moc pro děti. Leda pro puberťáky, menší děti by toho nemuseli moc pochopit, protože v knize je velká dávka zahořklosti k životu.
Dobrodružný román se silnou horrorovou linkou a překvapivě i prvky psychologického románu. Právě to poslední dělá z knihy dost zvláštní úkaz.
Zafónův styl mám ráda, ale v této knize používal hodně neobratných metafor. Takové básnické prostředky bych čekala od něčí prvotiny a ejhle, tohle je vskutku jeho teprve druhý román. Nicméně Kníže z mlhy se mi nezdál tak stylově neohrabaný, ale ten byl také akčnější. V paláci se Zafón pokusil o umělečtější přístup, ale nepovedl se.
Kladem jsou opět temné a akční sekvence. Zápletka je ještě temnější a více nervy drásající, než v Knížeti, dáno především tím, kdo je záporák.
Nevím, jestli to mám vnímat jako klad nebo zápor, protože nevím, jestli to (ne)byl autorův záměr, ale čtenář odhalí skutečnost zlouna podstatně rychleji, než postavy. Minimálně ho zarazí jistá podobnost, ale víc neřeknu, to už bych prozradila až moc.
Zajímavý je epilog, tam, kde většina dobrodružných knih pro děti a mládež končí aspoň trochu nadějně. Minimálně s tím, že hrdinové mají pokoj a už se jim nic nestane po dalších pár hodin, tak si spolu třeba zajdou na svačinu. Zafón své postavy postaví před děsivé nebezpečí nadpřirozené, aby je pak konfrontoval s ledovým chladem nemilosrdné reality, která nešetří ani dospívající hrdiny. Literárně-teoreticky je to zajímavé, ale právě epilog je cílen na vyspělého čtenáře.
Kniha s dětskými protagonisty, která ale není moc pro děti. Leda pro puberťáky, menší děti by toho nemuseli moc pochopit, protože v knize je velká dávka zahořklosti k životu.
Dobrodružný román se silnou horrorovou linkou a překvapivě i prvky psychologického románu. Právě to poslední dělá z knihy dost zvláštní úkaz.
Zafónův styl mám ráda, ale v této knize používal hodně neobratných metafor. Takové básnické prostředky bych čekala od něčí prvotiny a ejhle, tohle je vskutku jeho teprve druhý román. Nicméně Kníže z mlhy se mi nezdál tak stylově neohrabaný, ale ten byl také akčnější. V paláci se Zafón pokusil o umělečtější přístup, ale nepovedl se.
Kladem jsou opět temné a akční sekvence. Zápletka je ještě temnější a více nervy drásající, než v Knížeti, dáno především tím, kdo je záporák.
Nevím, jestli to mám vnímat jako klad nebo zápor, protože nevím, jestli to (ne)byl autorův záměr, ale čtenář odhalí skutečnost zlouna podstatně rychleji, než postavy. Minimálně ho zarazí jistá podobnost, ale víc neřeknu, to už bych prozradila až moc.
Zajímavý je epilog, tam, kde většina dobrodružných knih pro děti a mládež končí aspoň trochu nadějně. Minimálně s tím, že hrdinové mají pokoj a už se jim nic nestane po dalších pár hodin, tak si spolu třeba zajdou na svačinu. Zafón své postavy postaví před děsivé nebezpečí nadpřirozené, aby je pak konfrontoval s ledovým chladem nemilosrdné reality, která nešetří ani dospívající hrdiny. Literárně-teoreticky je to zajímavé, ale právě epilog je cílen na vyspělého čtenáře.