Scan barcode
A review by bill369
Latina je mrtvá, ať žije latina! by Wilfried Stroh
85
Není pochyb, že Augustus vtiskl svou pečeť literatuře po něm pojmenovaném období. Avšak doopravdy mu za tento rozkvět nevděčíme. Vergilius, Horatius a Propertius vytvořili svá díla již před dobou jeho principátu. Tibullus a Ovidius se již nenechali císařem přivlastnit, a to platí i pro velkého historika této doby Livia. Ani v saeculum Augustum (Augustově éře) nežili pouze „augustovci“, a přes množství chvály zůstal tento nesmírně úspěšný státník dodnes spornou postavou.
143
A tak jsme opět u našeho klíčového slova. Je nezpochybnitelné, že moderní výraz „humanismus“ je právě dědicem pojmu studia humanitatis, který po Brunim razil jako programatické heslo zejména florentský kancléř a filolog Coluccio Salutati. Humanistae, tak nazývali v pozdním patnáctém století učitele latinské literatury a morální filosofie na italských universitách. Co se tím přesně myslelo? Co má antika společného s „člověkem“, co s humanitou (humanitas)?
185
Již v antice se konsituoval podnes diskutovaný problém, proč Cicero a ostatní označovali „vzdělání“ a „lidskost“ jediným výrazem humanitas. Melanchthon věřil, že nalezl odpověď: protože převážně prostřednictvím jazykového vzdělání se lidskost dostavuje sama od sebe. Přitom Melanchthon soudí, že toto etické školení je spojeno především s rozvojem intelektu: „neboť péče o dobrou řeč sama o sobě činí ducha čilejším“ (quod bene dicendi cura per sese vegetiorem animum reddit). Tedy: rétorika školí ducha, což působí pozitivně i na charakter. Nebudeme to dále analyzovat nebo kritizovat, jen učiníme závěr, že velký didaktik Melanchthon zde zcela mimochodem objevil princip „formálního vzdělání“.
222
Také ostatní filosofové tohoto století jsou i dnes citováni latinsky: Scientia est potentia (Vědění je moc) – Francis Bacon; Homo homini lupus (člověk člověku vlkem) nebo Bellum omnium contra omnes (válka všech proti všem) – Thomas Hobbes; Sub specie aeternitatis (z hlediska věčnosti) – Brauch Spinoza. Přes Descartův počin se ve filosofii drží latina ještě dlouho jako hlavní řeč. Gottfried Wilhelm Leibniz, jenž se v některých článcích, které byly uveřejněny až po jeho smrti, přimlouvá za němčinu jako vědecký jazyk, sám píše většinou latinsky, zčásti též francouzsky.
228
Zásadu latinského učení prostřednictvím mluvené latiny zastával k užitku německé literatury i otec Johanna Wolfganga Goetha: učil se latinsky „pouze z potřeby, bez pravidel a pojmů“, především s pomocí drobných stručných Rozhovorů (Colloquia), jež se nám zachovaly, a také rannou četbou Ovidiových Metamorfóz. Tak ho latina i nová latina po celý život inspirovaly. Ostatně již v šestnácti letech toužil i po tom, stát se profesorem Latiny. Vlastně je to škoda, že z toho nic nebylo.
Není pochyb, že Augustus vtiskl svou pečeť literatuře po něm pojmenovaném období. Avšak doopravdy mu za tento rozkvět nevděčíme. Vergilius, Horatius a Propertius vytvořili svá díla již před dobou jeho principátu. Tibullus a Ovidius se již nenechali císařem přivlastnit, a to platí i pro velkého historika této doby Livia. Ani v saeculum Augustum (Augustově éře) nežili pouze „augustovci“, a přes množství chvály zůstal tento nesmírně úspěšný státník dodnes spornou postavou.
143
A tak jsme opět u našeho klíčového slova. Je nezpochybnitelné, že moderní výraz „humanismus“ je právě dědicem pojmu studia humanitatis, který po Brunim razil jako programatické heslo zejména florentský kancléř a filolog Coluccio Salutati. Humanistae, tak nazývali v pozdním patnáctém století učitele latinské literatury a morální filosofie na italských universitách. Co se tím přesně myslelo? Co má antika společného s „člověkem“, co s humanitou (humanitas)?
185
Již v antice se konsituoval podnes diskutovaný problém, proč Cicero a ostatní označovali „vzdělání“ a „lidskost“ jediným výrazem humanitas. Melanchthon věřil, že nalezl odpověď: protože převážně prostřednictvím jazykového vzdělání se lidskost dostavuje sama od sebe. Přitom Melanchthon soudí, že toto etické školení je spojeno především s rozvojem intelektu: „neboť péče o dobrou řeč sama o sobě činí ducha čilejším“ (quod bene dicendi cura per sese vegetiorem animum reddit). Tedy: rétorika školí ducha, což působí pozitivně i na charakter. Nebudeme to dále analyzovat nebo kritizovat, jen učiníme závěr, že velký didaktik Melanchthon zde zcela mimochodem objevil princip „formálního vzdělání“.
222
Také ostatní filosofové tohoto století jsou i dnes citováni latinsky: Scientia est potentia (Vědění je moc) – Francis Bacon; Homo homini lupus (člověk člověku vlkem) nebo Bellum omnium contra omnes (válka všech proti všem) – Thomas Hobbes; Sub specie aeternitatis (z hlediska věčnosti) – Brauch Spinoza. Přes Descartův počin se ve filosofii drží latina ještě dlouho jako hlavní řeč. Gottfried Wilhelm Leibniz, jenž se v některých článcích, které byly uveřejněny až po jeho smrti, přimlouvá za němčinu jako vědecký jazyk, sám píše většinou latinsky, zčásti též francouzsky.
228
Zásadu latinského učení prostřednictvím mluvené latiny zastával k užitku německé literatury i otec Johanna Wolfganga Goetha: učil se latinsky „pouze z potřeby, bez pravidel a pojmů“, především s pomocí drobných stručných Rozhovorů (Colloquia), jež se nám zachovaly, a také rannou četbou Ovidiových Metamorfóz. Tak ho latina i nová latina po celý život inspirovaly. Ostatně již v šestnácti letech toužil i po tom, stát se profesorem Latiny. Vlastně je to škoda, že z toho nic nebylo.