Scan barcode
A review by bill369
Honzlová by Zdena Salivarová
emotional
hopeful
fast-paced
- Plot- or character-driven? Character
- Strong character development? No
- Loveable characters? Yes
- Diverse cast of characters? Yes
- Flaws of characters a main focus? Yes
5.0
52–53 – „Jak to, že nevím, že máte koťata?“ řekla jsem. „Já sem tě to zapomněla říct. Vona se mi Jůlinka zase zkurvila. Řikala sem si, že už ji nebudu pouštět. Co furt s těma koťatama. Já 53 nemám to svědomí utopit je ve kbelíku. Pak si dycky můžu uběhat nohy, než jim seženu nějakou slušnou rodinu.“ Jůlinka jako by věděla, že je řeč o ní, vyskočila z koše a na dětičky se momentálně vykašlala. Jedno kotě právě pilo, avšak Jůlince to bylo fuk. Otírala se paní Pelikánové o nohy a vrčela jako letadýlko. [pozn. aut. hezká pasáž]
93 – Bylo mi nanic, na zvracení, na omdlení, na umření. Nejraději bych se dala vypsat z té beznadějné organizace zvané Lidstvo. [pozn. aut. silně pociťuji]
113 – Zalezla jsem do nově upraveného pelechu a při pomyšlení na zítřek ma definitivně přestal bavit svět. [pozn. aut. reletable lol]
215 – O kočky nikdo nemá zájem, lidi mají předsudky, že kočka je falešnice a smrdí. Náhodou vůbec nesmrdí a není falešná. Jůlinka nás v bytě strpí docela klidně všecky čtyři. V podstatě je to její byt a my jsme tu od toho, abychom ji hladili a dávali jí potravu, když teda chceme, nijak to od nás nevyžaduje. Postarala by se o rodinku i bez nás. Já vím, proč je někteří lidé nemají rádi. Kočka člověka totiž neposlechne, dělá si co chce, je vznešená a svobodná i v kleci, a to právě někteří lidé nesnesou. Bomzákovic mají vlčáka, je strašně zlý, ale jaký pán, takové domácí zvíře. Poslouchá na slovo a líže nadřízeným nohy. [pozn. aut. metafora na siutaci v zemi – nevyhovující jsou kočky a vyzdvyhovaní občané jsou psi]
220 – „Mohli bysme ho žalovat pro narušování socialistickýho soužití,“ řekla jsem hloupě. „Prosím tě,“ řekla matka. „My máme právo akorát držet hubu.“ [pozn. aut. sebevětší zločin straníka nahlášený „reakcionáři“ jako by nebyl]
223 – „Tak to je všude,“ vzdychla matka. „Lidi se bojej jeden druhýho. Každej má strach, aby nepřišel o to mizerný málo, co má. Je to horší jak za války, to ti řeknu, Jano.“
225 – Nám už toho moc udělat nemůže. Koťata nepustíme z bytu. V srpnu je vezmem s sebou na Šumavu, Krůno se jich ujme. Matka má pravdu. Proč dávat Bomzákovi příležitost. Zalezem před ním jako ti, co se ráno koukali z oken, a budeme rádi, když nás nechá dejchat. [pozn. aut. po všech nepříjemnostech občané vzdávají snahu bojovat s režimem, aby si uchovali to málo, co ještě mají]
93 – Bylo mi nanic, na zvracení, na omdlení, na umření. Nejraději bych se dala vypsat z té beznadějné organizace zvané Lidstvo. [pozn. aut. silně pociťuji]
113 – Zalezla jsem do nově upraveného pelechu a při pomyšlení na zítřek ma definitivně přestal bavit svět. [pozn. aut. reletable lol]
215 – O kočky nikdo nemá zájem, lidi mají předsudky, že kočka je falešnice a smrdí. Náhodou vůbec nesmrdí a není falešná. Jůlinka nás v bytě strpí docela klidně všecky čtyři. V podstatě je to její byt a my jsme tu od toho, abychom ji hladili a dávali jí potravu, když teda chceme, nijak to od nás nevyžaduje. Postarala by se o rodinku i bez nás. Já vím, proč je někteří lidé nemají rádi. Kočka člověka totiž neposlechne, dělá si co chce, je vznešená a svobodná i v kleci, a to právě někteří lidé nesnesou. Bomzákovic mají vlčáka, je strašně zlý, ale jaký pán, takové domácí zvíře. Poslouchá na slovo a líže nadřízeným nohy. [pozn. aut. metafora na siutaci v zemi – nevyhovující jsou kočky a vyzdvyhovaní občané jsou psi]
220 – „Mohli bysme ho žalovat pro narušování socialistickýho soužití,“ řekla jsem hloupě. „Prosím tě,“ řekla matka. „My máme právo akorát držet hubu.“ [pozn. aut. sebevětší zločin straníka nahlášený „reakcionáři“ jako by nebyl]
223 – „Tak to je všude,“ vzdychla matka. „Lidi se bojej jeden druhýho. Každej má strach, aby nepřišel o to mizerný málo, co má. Je to horší jak za války, to ti řeknu, Jano.“
225 – Nám už toho moc udělat nemůže. Koťata nepustíme z bytu. V srpnu je vezmem s sebou na Šumavu, Krůno se jich ujme. Matka má pravdu. Proč dávat Bomzákovi příležitost. Zalezem před ním jako ti, co se ráno koukali z oken, a budeme rádi, když nás nechá dejchat. [pozn. aut. po všech nepříjemnostech občané vzdávají snahu bojovat s režimem, aby si uchovali to málo, co ještě mají]