Take a photo of a barcode or cover
luciearan 's review for:
Barva půlnoci
by L.J. Shen, Zuzana Ľalíková
Z této knihy jsem byla nadšená. Indigo dokázala být vtipná, místy sarkastická, odhodlaná a svá... Konečně postava, která si stojí za vlastním přesvědčením a důvody. Alex byl od začátku mimo veškerá měřítka a to nejen, co se týká žen, ale i svých přátel a spolupracovníků. Tedy, alespoň v první polovině, která se mi četla skvěle a jedním dechem.
Jenže, pak to přišlo a já žuchla ze svých nadšených výšin, přímo na zadek... A že to bolelo.
S Alex to mlátilo ode zdi, jako by se rozštěpila ve dvě samostatné osobnosti. Chvíli měla zásady a pohoršovala se nad tím, že by je měla porušit a během okamžiku je zašlapávala do prachu, jen aby se jimi vzápětí znovu oháněla. A to stále dokola. A Alex? Na jednu stranu by se kvůli ní na hlavu postavil a na tu druhou pro něj, během minutky, byla naprostou onucí. A jako by toho nebylo dost, ještě přibyla další dramata, jako Lucas a ostatní. Vážně bylo tohle potřeba? No co si budeme povídat. Druhou polovinu jsem v podstatě protrpěla a se skřípáním zubů tajně doufala, že to všechno má nějaký smysl. Konec to naštěstí nezhoršil, bohužel ale ani nijak nevylepšil.
Když se to vezme kolem a kolem, tahle kniha je jako jízda na horské dráze. A to rozhodně nemyslím v pozitivním smyslu slova. V konečném součtu je to však půl na půl. Barvu půlnoci bych s čistým svědomím nikomu nedoporučila. Četla jsem už mnohem lepší knihy a to dokonce přímo od samotné autorky.
Jenže, pak to přišlo a já žuchla ze svých nadšených výšin, přímo na zadek... A že to bolelo.
S Alex to mlátilo ode zdi, jako by se rozštěpila ve dvě samostatné osobnosti. Chvíli měla zásady a pohoršovala se nad tím, že by je měla porušit a během okamžiku je zašlapávala do prachu, jen aby se jimi vzápětí znovu oháněla. A to stále dokola. A Alex? Na jednu stranu by se kvůli ní na hlavu postavil a na tu druhou pro něj, během minutky, byla naprostou onucí. A jako by toho nebylo dost, ještě přibyla další dramata, jako Lucas a ostatní. Vážně bylo tohle potřeba? No co si budeme povídat. Druhou polovinu jsem v podstatě protrpěla a se skřípáním zubů tajně doufala, že to všechno má nějaký smysl. Konec to naštěstí nezhoršil, bohužel ale ani nijak nevylepšil.
Když se to vezme kolem a kolem, tahle kniha je jako jízda na horské dráze. A to rozhodně nemyslím v pozitivním smyslu slova. V konečném součtu je to však půl na půl. Barvu půlnoci bych s čistým svědomím nikomu nedoporučila. Četla jsem už mnohem lepší knihy a to dokonce přímo od samotné autorky.