Scan barcode
A review by bill369
Tenhle pokoj se nedá sníst by Nicol Hochholczerová
4.5
s. 75
Sedíme s Martinem v restauraci, Martin se mě vyptává na všechno možné, ale loket ani za píču nepoloží. Napravo od nás sedí dvojice, oba s lokty na stole, aby se mohli držet za ruce, žena pustí mužovu dlaň jen na chvíli, než vytáhne z pečeného pstruha páteřní kost, a ten pstruh jsi ty, v očích máš strouhanku, civíš na mě a říkáš Terezko, ty ale přece miluješ mě.
s. 77
Mohla bych si ji do pusy strčit i hlouběji, úplně hluboko, s tím nemám problém, mohla bych ji spolknout celou a lžíce by mi sklouzla krkem až dolů do žaludku a pak by klouzala níž a potom ještě níž, až by ze mě vyklouzla úplně a už by to nebyla lžíce, ale tvůj syn, kterého jsi celou dobu chtěl, Terezko, a když se znova narodím, narodím se tobě. Místo toho tu teď sedím a čekám, až Martin položí loket na stůl, ale on jen řekne nechápu, jak tě mohl opustit.
s. 81
Ráno si z pusy vytáhnu vlas, je tvůj, je bílý a dlouhý, na jeho konci visí přivázaná lžíce.
s. 120
Už se ti nesnažím dovolat, jen odevzdaně čekám a tehdy si vzpomenu, jak jsem ti před lety říkala, že až vyrostu, chci mít muže, který bude jako můj děda nebo jako Péter Esterházy. Ještě pořád bych takového chtěla, jeho bílé vlasy bych obírala z černého pulovru, černých kalhot, černých podvazků, černých kalhotek a červených stehen. Ještě pořád chci muže jako Péter Esterházy, ale chtěla bych i sochaře a malíře a ekologického aktivistu a chtěla bych muže, kterého budu muset políbit jako první, protože bude příliš stydlivý, a chtěla bych i takového, který mi dá jeden orgasmus za druhým, a chtěla bych muže, který bude tichý a bude nosit brýle a o jeho vlasech budou všichni posměšně říkat, že jsou mastné a řídké, a chtěla bych i takového, který by pořád něco mlel, huba by se mu nezastavila. Chtěla bych zpěváka hardrockové kapely i zpěváka progrockové kapely, i jazzového zpěváka kapely Pink Floyd, vlastně oba, nejlíp oba najednou, a chtěla bych i bubeníka a chtěla bych i majitele čajovny s hustými vlasy a učitele s hlavou holou jako koleno, jako Rumoš na léčení, a chtěla bych muže symetrického i muže s křivým nosem, jen ať, proboha, nemá křivý péro, a chtěla bych muže, který i čte, i vaří, a chtěla bych si spočítat, kolik z těch mužů jsi ty, zrovna si vyplňuju tabulku, když vtom zazvoní mobil, miláčku.
s. 122
Chtěla bych muže, který by měl hlavu i patu.
Sedíme s Martinem v restauraci, Martin se mě vyptává na všechno možné, ale loket ani za píču nepoloží. Napravo od nás sedí dvojice, oba s lokty na stole, aby se mohli držet za ruce, žena pustí mužovu dlaň jen na chvíli, než vytáhne z pečeného pstruha páteřní kost, a ten pstruh jsi ty, v očích máš strouhanku, civíš na mě a říkáš Terezko, ty ale přece miluješ mě.
s. 77
Mohla bych si ji do pusy strčit i hlouběji, úplně hluboko, s tím nemám problém, mohla bych ji spolknout celou a lžíce by mi sklouzla krkem až dolů do žaludku a pak by klouzala níž a potom ještě níž, až by ze mě vyklouzla úplně a už by to nebyla lžíce, ale tvůj syn, kterého jsi celou dobu chtěl, Terezko, a když se znova narodím, narodím se tobě. Místo toho tu teď sedím a čekám, až Martin položí loket na stůl, ale on jen řekne nechápu, jak tě mohl opustit.
s. 81
Ráno si z pusy vytáhnu vlas, je tvůj, je bílý a dlouhý, na jeho konci visí přivázaná lžíce.
s. 120
Už se ti nesnažím dovolat, jen odevzdaně čekám a tehdy si vzpomenu, jak jsem ti před lety říkala, že až vyrostu, chci mít muže, který bude jako můj děda nebo jako Péter Esterházy. Ještě pořád bych takového chtěla, jeho bílé vlasy bych obírala z černého pulovru, černých kalhot, černých podvazků, černých kalhotek a červených stehen. Ještě pořád chci muže jako Péter Esterházy, ale chtěla bych i sochaře a malíře a ekologického aktivistu a chtěla bych muže, kterého budu muset políbit jako první, protože bude příliš stydlivý, a chtěla bych i takového, který mi dá jeden orgasmus za druhým, a chtěla bych muže, který bude tichý a bude nosit brýle a o jeho vlasech budou všichni posměšně říkat, že jsou mastné a řídké, a chtěla bych i takového, který by pořád něco mlel, huba by se mu nezastavila. Chtěla bych zpěváka hardrockové kapely i zpěváka progrockové kapely, i jazzového zpěváka kapely Pink Floyd, vlastně oba, nejlíp oba najednou, a chtěla bych i bubeníka a chtěla bych i majitele čajovny s hustými vlasy a učitele s hlavou holou jako koleno, jako Rumoš na léčení, a chtěla bych muže symetrického i muže s křivým nosem, jen ať, proboha, nemá křivý péro, a chtěla bych muže, který i čte, i vaří, a chtěla bych si spočítat, kolik z těch mužů jsi ty, zrovna si vyplňuju tabulku, když vtom zazvoní mobil, miláčku.
s. 122
Chtěla bych muže, který by měl hlavu i patu.