Take a photo of a barcode or cover
A review by bill369
Kdo ví by Pauline Delabroy-Allard
5.0
moc se mi líbilo, jak našla v Tunisku Tutu a jak ji pak nosila všude s sebou; taky jak plavání bylo to poslední, co udržovalo nějaký řád v jejím životě ke konci knihy. výborná kniha o hledání sama sebe, o truchlení, o smíření…
s. 201
Když se vracím do velké místnosti, která mi slouží jako pracovna, rudé slunce právě olizuje staré parkety prožrané červotočem. Uspokojuje mě, když pomyslím na to, že i zítra ve stejnou dobu bude rudé slunce olizovat staré parkety prožrané červotočem. A pozítří taky. A potom znovu, a když už tu nebudu, abych to viděla, tak znovu a znovu. Tenhle dům je živější než já. Přežije mě. Nedokážu si představit, že by spadl. Na to má základy položené příliš hluboko.
s. 201
Když se vracím do velké místnosti, která mi slouží jako pracovna, rudé slunce právě olizuje staré parkety prožrané červotočem. Uspokojuje mě, když pomyslím na to, že i zítra ve stejnou dobu bude rudé slunce olizovat staré parkety prožrané červotočem. A pozítří taky. A potom znovu, a když už tu nebudu, abych to viděla, tak znovu a znovu. Tenhle dům je živější než já. Přežije mě. Nedokážu si představit, že by spadl. Na to má základy položené příliš hluboko.