Take a photo of a barcode or cover
krevetice 's review for:
The Perfect Marriage
by Jeneva Rose
*Čteno v angličtině*
Chceš advokátku, dostaneš nasranou manželku.
Nemám ráda, když se věci dělají pro efekt. Zde je pro efekt právě samotný lore, který není ani dobře uchopený, protože by ve skutečném světě jednoduše nefungoval. Sarah dělá právní zástupkyni svému muži obviněnému z vraždy své milenky - pokud autorka píše o právnickém prostředí, měla by si udělat pořádný research. Stačilo pár kliknutí na Googlu, abych zjistila, že zastupování rodinného příslušníka u soudu sice není nezákonné, ale je silně neetické, a advokátní komora by něco takového dost pravděpodobně nepřipustila, protože vzniká plodná půda pro střet zájmů (ještě v tomto případě, kdy se neřeší "jenom" vražda, ale také systematická manželská nevěra). Střet zájmů mimochodem dost zřetelně vidíme i v komunikaci mezi Adamem a Sarah - mají řešit vraždu, ale prakticky řeší manželskou krizi. Ve skutečnosti se většinu času nimrají ve věcech, které jsou pro případ irelevantní - proč jsi mě podvedl? V čem byla jako lepší? Kdy jsi mi to chtěl jako říct? Tak kterou z nás sis chtěl vybrat?!
I kdyby byla kniha sebevíc skvělá, tohle nepopiratelně kazí dojem - a hodně.
Jeden příklad za všechny:
“How could I think you loved me, or you were faithful to me? How could I think when you said ‘I do’ that you meant it? How could I think that you and I were going to spend the rest of our lives together? How could I think that you weren’t fucking and impregnating some other women behind my back? How the hell could I think any of that, Adam?”
...To jako vážně? Nejen, že je to dost neprofesionální (na to, že se má jednat o veleúspěšnou advokátku, mě překvapilo, že se zcela očividně neumí ovládat) a nevhodné, ale taky to pěkně ukazuje, že hranice mezi osobním životem a trestním řízením nejde úplně oddělit a existuje pádný důvod, proč státní zástupce nikdy nebývá nikdo z rodiny. Chceš advokátku a dostaneš nasranou manželku, která na tebe ječí, že jsi oplodnil jinou ženu. Haluz.
Další nesrovnalost - Sarah tlačí na vyšetřovatele, aby byla přítomna při výslechu Jesseho Hooka. Policajt nakonec svolí - neoprávněně. Dle amerických zákonů na toto nemá nárok. Navíc - proč by tam potřebovala být? Ta sama neví, kam všude by se nenacpala. Začala jako manželka, vyzkoušela si roli advokátky, a nakonec se začne cpát k vyšetřovatelům, kdy dělá vyšetřování na vlastní pěst, vyslýchá bývalé kolegy, a teď tlačí i na policii.
Jeden by řekl, že jsou to relativně nedůležité maličkosti. Jenže jsou to právě ty střípky, které podstatně vytváří atmosféru, která je pak takovými nelogičnostmi zbytečně narušována a vytrhává čtenáře z děje. Čtenář by to rád hodil za hlavu a posouval se v ději, ale někde vzadu v hlavě mu přitom pořád zní myšlenky na to, že zastupovat Adama někdo jiný, nic z tohoto by se nedělo. A to není dobré. Čtenář má žít v knize a jejím ději - nikoliv v alternativních realitách daného příběhu, s myšlenkami na to "co by bylo".
Další nesrovnalost, která mě zarazila na samém závěru knihy, se týká nalezení Kellyina těla. Zabili ji v posteli, zatímco Adam spal vedle, ráno se probudil a myslel si, že Kelly spí (ještě ji vtiskl polibek na hlavu), ale později, když vyšetřovatelé došli na místo činu, tak byla všude krev...? To Adamovi nepřišlo divné, že se ráno vzbudí a vedle něj Kelly "spí" v řečišti krve?
Zápletku jsem uhodla relativně brzo, ale pořád doufala, že se vyvrbí nějaký lepší zvrat, ale bohužel... Autorka se uchýlila k nejvíc basic předvídatelné verzi. Do příběhu mi to upřímně nezapadalo, ideálně bych tam viděla jiný konec, třeba právě bráchu Kellyina ex-manžela, kde by se pracovalo s pomstou.
I přesto bych neřekla, že byla kniha vyloženě špatná. Nebyla dobrá, ale nebyla hrozná. Děj byl poměrně napínavý, četlo se to velice příjemně, ubíhalo to. Vhodné pro čtenáře, kteří nehledají složitě zamotané vztahy a XY slepých uliček, ale spíš fast-paced, nekomplikovaný thriller. Ale já, jakožto člověk vychovaný Jo Nesbem (
Chceš advokátku, dostaneš nasranou manželku.
Nemám ráda, když se věci dělají pro efekt. Zde je pro efekt právě samotný lore, který není ani dobře uchopený, protože by ve skutečném světě jednoduše nefungoval. Sarah dělá právní zástupkyni svému muži obviněnému z vraždy své milenky - pokud autorka píše o právnickém prostředí, měla by si udělat pořádný research. Stačilo pár kliknutí na Googlu, abych zjistila, že zastupování rodinného příslušníka u soudu sice není nezákonné, ale je silně neetické, a advokátní komora by něco takového dost pravděpodobně nepřipustila, protože vzniká plodná půda pro střet zájmů (ještě v tomto případě, kdy se neřeší "jenom" vražda, ale také systematická manželská nevěra). Střet zájmů mimochodem dost zřetelně vidíme i v komunikaci mezi Adamem a Sarah - mají řešit vraždu, ale prakticky řeší manželskou krizi. Ve skutečnosti se většinu času nimrají ve věcech, které jsou pro případ irelevantní - proč jsi mě podvedl? V čem byla jako lepší? Kdy jsi mi to chtěl jako říct? Tak kterou z nás sis chtěl vybrat?!
I kdyby byla kniha sebevíc skvělá, tohle nepopiratelně kazí dojem - a hodně.
Jeden příklad za všechny:
“How could I think you loved me, or you were faithful to me? How could I think when you said ‘I do’ that you meant it? How could I think that you and I were going to spend the rest of our lives together? How could I think that you weren’t fucking and impregnating some other women behind my back? How the hell could I think any of that, Adam?”
...To jako vážně? Nejen, že je to dost neprofesionální (na to, že se má jednat o veleúspěšnou advokátku, mě překvapilo, že se zcela očividně neumí ovládat) a nevhodné, ale taky to pěkně ukazuje, že hranice mezi osobním životem a trestním řízením nejde úplně oddělit a existuje pádný důvod, proč státní zástupce nikdy nebývá nikdo z rodiny. Chceš advokátku a dostaneš nasranou manželku, která na tebe ječí, že jsi oplodnil jinou ženu. Haluz.
Další nesrovnalost - Sarah tlačí na vyšetřovatele, aby byla přítomna při výslechu Jesseho Hooka. Policajt nakonec svolí - neoprávněně. Dle amerických zákonů na toto nemá nárok. Navíc - proč by tam potřebovala být? Ta sama neví, kam všude by se nenacpala. Začala jako manželka, vyzkoušela si roli advokátky, a nakonec se začne cpát k vyšetřovatelům, kdy dělá vyšetřování na vlastní pěst, vyslýchá bývalé kolegy, a teď tlačí i na policii.
Jeden by řekl, že jsou to relativně nedůležité maličkosti. Jenže jsou to právě ty střípky, které podstatně vytváří atmosféru, která je pak takovými nelogičnostmi zbytečně narušována a vytrhává čtenáře z děje. Čtenář by to rád hodil za hlavu a posouval se v ději, ale někde vzadu v hlavě mu přitom pořád zní myšlenky na to, že zastupovat Adama někdo jiný, nic z tohoto by se nedělo. A to není dobré. Čtenář má žít v knize a jejím ději - nikoliv v alternativních realitách daného příběhu, s myšlenkami na to "co by bylo".
Další nesrovnalost, která mě zarazila na samém závěru knihy, se týká nalezení Kellyina těla. Zabili ji v posteli, zatímco Adam spal vedle, ráno se probudil a myslel si, že Kelly spí (ještě ji vtiskl polibek na hlavu), ale později, když vyšetřovatelé došli na místo činu, tak byla všude krev...? To Adamovi nepřišlo divné, že se ráno vzbudí a vedle něj Kelly "spí" v řečišti krve?
Zápletku jsem uhodla relativně brzo, ale pořád doufala, že se vyvrbí nějaký lepší zvrat, ale bohužel... Autorka se uchýlila k nejvíc basic předvídatelné verzi. Do příběhu mi to upřímně nezapadalo, ideálně bych tam viděla jiný konec, třeba právě bráchu Kellyina ex-manžela, kde by se pracovalo s pomstou.
I přesto bych neřekla, že byla kniha vyloženě špatná. Nebyla dobrá, ale nebyla hrozná. Děj byl poměrně napínavý, četlo se to velice příjemně, ubíhalo to. Vhodné pro čtenáře, kteří nehledají složitě zamotané vztahy a XY slepých uliček, ale spíš fast-paced, nekomplikovaný thriller. Ale já, jakožto člověk vychovaný Jo Nesbem (