A review by bill369
Písně kosmické by Jan Neruda

hopeful slow-paced

2.0

 Měsíc, Slunce, planety a další vesmírná tělesa – toť jest námět sbírky, ve které se odráží vědecký pokrok druhé poloviny 19. století. 

Hledáte epiku? Utečte. Zde ji rozhodně nenajdete. Sáhodlouhé básně o planetách dost možná ukrývají skrytý význam, na který jsem nepřišel, a poměrně hezky se rýmují, ale tím to končí. Jediné co mě lehce překvapilo je, kolik toho už o astronomii věděli, avšak kromě toho mě absolutně nic nezaujalo. V kontrastu s Prostými motivy jsou Písně kosmické absolutní propadák. Nedoporučuji.

Ukázka:

19

Oblaky Země jsou synové tkliví,

matičku Zemi si krví svou živí,

slzami smývají starobné vrásky,

mladí jí líce a svěží jí vlásky,

ve světův závratně vířivém honu

od věků přes věky do časův skonu

nesou si matku jak v bavlnce měkce.

Oblaky, oblaky, labutí křídla,

šedivé hádanky, mlhová vřídla,

jiter a večerů zlacené znaky,

růžové kolébky, rakevní mraky,

nesete praotců poslední vzdechy,

nesete potomkům první jich dechy –

zdravím vás, zašlosti, přišlosti lidská!

Nápady na zakončení zůstaly na orbitě. Zas příště!