Take a photo of a barcode or cover
read_with_alexa's Reviews (149)
3.80⭐️/5⭐️ Buddy read with Ivu✨
Okay so, this won't be easy to put together.
Part 1 = confusion (190 pages)
Part 2 = what the hell is happening?!
Part 3 = the main character changed into a completely different person :(((
To sum it up... I'm still confused. The first part was super slow, even boring I'd say. The only thing that was happening there was: "Andrew is so HANDSOME" and "Nina is so CRAZY" It was mentioned again and again and again and again that it started making me annoyed.
The second part was something I wasn't expecting. Not in a good way. I feel like the plot twist came out of nowhere. Like it was a totally different story. Somehow Nina started to be the good guy and Andy was the villain. And it's a good plot twist, don't get me wrong, but I feel like it should be shown in some way a bit sooner.
The third part was from some other dimension. Every character was someone completely different... Nina, Cece (why was she acting like that the whole book and in the third part was suddenly an angel when she didn't know anything about what was happening in the house?), Millie started to be really twisted (I get that she wanted to punish Andy, and for him to eventually die, but this was a bit too much of a change for her character... like why did she make him pull out his teeth?!). The only character change I get is Andrew, he hid it well, and he was still the same calm, reserved guy.
But the plot twist about his mother is something I did not see coming, even tho I knew he wanted to always impress her. But the thing she said to Nina? The "I'm glad you punished him because he didn't learn". That was... I dunno. Unexpecting.
Okay so, this won't be easy to put together.
Part 1 = confusion (190 pages)
Part 2 = what the hell is happening?!
Part 3 = the main character changed into a completely different person :(((
To sum it up... I'm still confused. The first part was super slow, even boring I'd say. The only thing that was happening there was: "Andrew is so HANDSOME" and "Nina is so CRAZY" It was mentioned again and again and again and again that it started making me annoyed.
The second part was something I wasn't expecting. Not in a good way. I feel like the plot twist came out of nowhere. Like it was a totally different story. Somehow Nina started to be the good guy and Andy was the villain. And it's a good plot twist, don't get me wrong, but I feel like it should be shown in some way a bit sooner.
The third part was from some other dimension. Every character was someone completely different... Nina, Cece (why was she acting like that the whole book and in the third part was suddenly an angel when she didn't know anything about what was happening in the house?), Millie started to be really twisted (I get that she wanted to punish Andy, and for him to eventually die, but this was a bit too much of a change for her character... like why did she make him pull out his teeth?!). The only character change I get is Andrew, he hid it well, and he was still the same calm, reserved guy.
But the plot twist about his mother is something I did not see coming, even tho I knew he wanted to always impress her. But the thing she said to Nina? The "I'm glad you punished him because he didn't learn". That was... I dunno. Unexpecting.
*Čteno v angličtině*
**upozornění předem :D jestli toto někdo bude číst, budu zde citovat části v angličtině a zároveň psát v češtině.... :D taakže, to tu jen zmíním :D**
***stále nedokážu úplně vyjádřit veškeré pocity, které o té knize mám.. :(***
Letters to the lost... když jsem se do té knihy pouštěla, neměla jsem žádná očekávání. Není to můj obvyklý žánr, který vyhledávám, tak jsem nečekala, že by mě bavil a rozhodně jsem nečekala, že to přečtu za dva dny, natož v angličtině. Upřímně si myslím, že kdybychom zrovna nemalovali barák a já nepomáhala, tak to zvládnu přečíst na posezení :D. To byla první věc, která mě překvapila.
Od této autorky jsem už četla temné a osamělé prokletí, a tak jsem věděla, že píše opravdu dobře a že mě její styl psaní dokázal pohltit a tu knihu jsem před x lety přečetla za jeden večer... doslova... na dovolené v hotelu, kde jsem byla s celou rodinou a rodinnými přáteli a já jako jediná byla zavřená v pokoji a za jeden večer jsem to přečetla, protože proč se bavit s lidmi, že :D. Zpátky k dopisům.
Takže, na druhou stranu mě vůbec nepřekvapilo, jak mě ta kniha pohltila, že jsem ji měla u sebe a při každé volné chvíli jsem ji otevřela a pustila se do čtení. Divím se, že není od barvy...
Tento příběh je smutný (wow, ale to není vše! :D). Dívce, jménem Juliet zemřela mamka, při autonehodě. Chlapec, který chtěl spáchat sebevraždu, když najel opilý do budovy, si odpracovává svůj trest na hřbitově a svedou je dohromady dopisy. Jediná odpověď. Jediné 'Me too.'. To celé začalo tento zamotaný příběh. Důvěra vložená ve člověka, kterého neznáte, je mnohem snazší, než vložení důvěry do někoho známého, a to to tak vůbec nevypadá. Hlavně, když vše probíhá v anonymní formě a vy se nemusíte bát, že to druhá osoba použije proti vám, když neví kdo jste.
Postupem času se Declan, ten chlapec, dozvídá, kdo jeho anonymní dopisovačka opravdu je a pak prožívá spoustu chvil, kdy by jí to chtěl opravdu říci. Říct jí, kdo opravdu je. Ale když se na vás někdo kouká úplně jinak, než na tu vaši část, kterou jste mu odhalil... nedivím se, že jí to tak dlouho neřekl. Na druhou stranu, on se k ní nechoval zrovna dvakrát mile, takže se nedivím ani jí, že se ho z počátku bála :D. Celý je to takový složitý...
Osobně se mi líbilo, jak každou zprávou, každým dopisem, jsem viděla i třeba jen malinkou změnu, která se v něm odehrála. To jak se navzájem ovlivňovali k lepšímu. To jak si dávali sílu navzájem a to jak se o sebe vzájemně strachovali a opatrovali se. Vždy, když mu její dopis přivedl příjemné radostné chvění mi úplně vyvracelo to, jak je popisován, v těch chvílích mi vůbec nepřipadal jako nějaký drsný bad boy.
Také si myslím, že smrt její matky, která se odehrála ve stejný den, kdy se Declan pokusil o sebevraždu, byla podmínkou za život Declana, aby mohl žít a oni se mohli potkat. Aby se našli navzájem a dodali si to světlo, tu radost, tu lásku a to pochopení, aby se jeho život obrátil ke světlu a aby ona pak ta černá tajemství, která její matka nosila, nemusela zničit její život bez Declana. Jsem ráda, že prošli tím vším, aby pak mohli najít sebe. Protože podle mě to temné v našich životech nás sblíží někdy s někým víc, než kdybychom ukazovali jen ty světlé stránky.
quotes
page 69, chapter nine
'(...) I don't want to ruin this. I don't want to lose it. (...) I don't even know you, but I feel like I understand you. I feel like you understand me. And that's what I like so much about it.'
page 223, chapter twenty-eight
'THIS IS NOt YoUR FAULT. Do you understand me? THIS IS NOT YOUR FAULT.(...) (end of letter) You know who I am. Find me. Grab me. Shake me. Please.'
page 267, chapter thirty-one
'Am I talking about Declan to Declan?'
page 387 chapter forty-three
'„You were the first person to see all of me, Juliet. The first person who made me feel like I was worth more than a reputation and a record. That's the hardest part of losing Cemetery Girl. I don't know if anyone will look at me that same way again.“ (...) „I see all of you.“ I say. „And I'm looking at you that way now.“ He takes my hand, puts it over his heart, and holds it there. His eyes close. „You're killing me, Juliet.“'
Abyste věděli, šla bych tuto knihu číst teď hned znovu... ale nechám si to na někdy jindy, už se těším, až si pořídím další díl a celkově cokoli, co tato autorka napíše. Toto byla jedna z nejlepších knih, jaké jsem za svůj krátký život přečetla! <3
(Jestli je tu nějaký překlik nebo něco nedává smysl... to bude důvod toho, že toto píšu v jednu ráno
:D)
**upozornění předem :D jestli toto někdo bude číst, budu zde citovat části v angličtině a zároveň psát v češtině.... :D taakže, to tu jen zmíním :D**
***stále nedokážu úplně vyjádřit veškeré pocity, které o té knize mám.. :(***
Letters to the lost... když jsem se do té knihy pouštěla, neměla jsem žádná očekávání. Není to můj obvyklý žánr, který vyhledávám, tak jsem nečekala, že by mě bavil a rozhodně jsem nečekala, že to přečtu za dva dny, natož v angličtině. Upřímně si myslím, že kdybychom zrovna nemalovali barák a já nepomáhala, tak to zvládnu přečíst na posezení :D. To byla první věc, která mě překvapila.
Od této autorky jsem už četla temné a osamělé prokletí, a tak jsem věděla, že píše opravdu dobře a že mě její styl psaní dokázal pohltit a tu knihu jsem před x lety přečetla za jeden večer... doslova... na dovolené v hotelu, kde jsem byla s celou rodinou a rodinnými přáteli a já jako jediná byla zavřená v pokoji a za jeden večer jsem to přečetla, protože proč se bavit s lidmi, že :D. Zpátky k dopisům.
Takže, na druhou stranu mě vůbec nepřekvapilo, jak mě ta kniha pohltila, že jsem ji měla u sebe a při každé volné chvíli jsem ji otevřela a pustila se do čtení. Divím se, že není od barvy...
Tento příběh je smutný (wow, ale to není vše! :D). Dívce, jménem Juliet zemřela mamka, při autonehodě. Chlapec, který chtěl spáchat sebevraždu, když najel opilý do budovy, si odpracovává svůj trest na hřbitově a svedou je dohromady dopisy. Jediná odpověď. Jediné 'Me too.'. To celé začalo tento zamotaný příběh. Důvěra vložená ve člověka, kterého neznáte, je mnohem snazší, než vložení důvěry do někoho známého, a to to tak vůbec nevypadá. Hlavně, když vše probíhá v anonymní formě a vy se nemusíte bát, že to druhá osoba použije proti vám, když neví kdo jste.
Postupem času se Declan, ten chlapec, dozvídá, kdo jeho anonymní dopisovačka opravdu je a pak prožívá spoustu chvil, kdy by jí to chtěl opravdu říci. Říct jí, kdo opravdu je. Ale když se na vás někdo kouká úplně jinak, než na tu vaši část, kterou jste mu odhalil... nedivím se, že jí to tak dlouho neřekl. Na druhou stranu, on se k ní nechoval zrovna dvakrát mile, takže se nedivím ani jí, že se ho z počátku bála :D. Celý je to takový složitý...
Osobně se mi líbilo, jak každou zprávou, každým dopisem, jsem viděla i třeba jen malinkou změnu, která se v něm odehrála. To jak se navzájem ovlivňovali k lepšímu. To jak si dávali sílu navzájem a to jak se o sebe vzájemně strachovali a opatrovali se. Vždy, když mu její dopis přivedl příjemné radostné chvění mi úplně vyvracelo to, jak je popisován, v těch chvílích mi vůbec nepřipadal jako nějaký drsný bad boy.
Také si myslím, že smrt její matky, která se odehrála ve stejný den, kdy se Declan pokusil o sebevraždu, byla podmínkou za život Declana, aby mohl žít a oni se mohli potkat. Aby se našli navzájem a dodali si to světlo, tu radost, tu lásku a to pochopení, aby se jeho život obrátil ke světlu a aby ona pak ta černá tajemství, která její matka nosila, nemusela zničit její život bez Declana. Jsem ráda, že prošli tím vším, aby pak mohli najít sebe. Protože podle mě to temné v našich životech nás sblíží někdy s někým víc, než kdybychom ukazovali jen ty světlé stránky.
quotes
page 69, chapter nine
'(...) I don't want to ruin this. I don't want to lose it. (...) I don't even know you, but I feel like I understand you. I feel like you understand me. And that's what I like so much about it.'
page 223, chapter twenty-eight
'THIS IS NOt YoUR FAULT. Do you understand me? THIS IS NOT YOUR FAULT.(...) (end of letter) You know who I am. Find me. Grab me. Shake me. Please.'
page 267, chapter thirty-one
'Am I talking about Declan to Declan?'
page 387 chapter forty-three
'„You were the first person to see all of me, Juliet. The first person who made me feel like I was worth more than a reputation and a record. That's the hardest part of losing Cemetery Girl. I don't know if anyone will look at me that same way again.“ (...) „I see all of you.“ I say. „And I'm looking at you that way now.“ He takes my hand, puts it over his heart, and holds it there. His eyes close. „You're killing me, Juliet.“'
Abyste věděli, šla bych tuto knihu číst teď hned znovu... ale nechám si to na někdy jindy, už se těším, až si pořídím další díl a celkově cokoli, co tato autorka napíše. Toto byla jedna z nejlepších knih, jaké jsem za svůj krátký život přečetla! <3
(Jestli je tu nějaký překlik nebo něco nedává smysl... to bude důvod toho, že toto píšu v jednu ráno
:D)
Nevím, proč na Goodreads není česká edice této knihy, když mám fyzickou podobu přímo před sebou
adventurous
funny
relaxing
fast-paced
Plot or Character Driven:
A mix
Strong character development:
Yes
Loveable characters:
Yes
Diverse cast of characters:
Yes
Flaws of characters a main focus:
No
Tohle byla vážně boží knížka. I když byla spíš pro mladší čtenáře (nemám s takovými knihami problém, jen mě třeba už tolik nebaví a často si přeji, abych ji četla třeba jako mladší, ale v té době jsem četla spíš takové ty klasické pohádky
adventurous
funny
hopeful
mysterious
sad
fast-paced
Plot or Character Driven:
A mix
Strong character development:
Yes
Loveable characters:
Yes
Diverse cast of characters:
Yes
Flaws of characters a main focus:
No
This is my comfort read, I wouldn’t change a bit in this book even though some of you, dear readers, doesn’t like this book or Sarah J. Maas, I totally adore it and even if I read it a thousand times I would still love it as much as I do now.
Content Warnings
For some specific scenes I do not recommend this book to people under 15-18 years old, it depends what did you read in the past and how did you react to it. I’ve read it really young and if I could change that, I would 😆.
challenging
emotional
mysterious
sad
fast-paced
Plot or Character Driven:
A mix
Strong character development:
Complicated
Loveable characters:
No
Diverse cast of characters:
N/A
Flaws of characters a main focus:
Yes
It was horrible! I couldn't bear reading it! Like yeah, it was practically reading itself but I did not like it. However the ending was surprising.