Scan barcode
nefelibatice's review against another edition
dark
reflective
medium-paced
- Plot- or character-driven? Plot
- Strong character development? No
- Loveable characters? No
- Diverse cast of characters? Yes
- Flaws of characters a main focus? Yes
3.25
nikolastoti's review
5.0
The way Kundera uses characters and situations that seem absurd to talk about the true human condition blows my mind every time. None of these characters if simply described out of context seem realistic. But whatever they feel is so close to heart that you start doubting your own humanity.
mbahnaf's review against another edition
4.0
“The longing for order is at the same time a longing for death, because life is an incessant disruption of order.”
The Farewell Party is Kundera's third novel. The story has a very theatrical approach to comedy: we have eight equally obnoxious characters, none of whom have a central role. However each of them are a pivotal element in the plot. The characters are introduced one by one in a remote spa-town in Czechoslovakia, set in the early 1970's. Under the comedic theme of the novel, there are darker undertones of coercion, blackmail, seduction, infidelity and even murder. Kundera uses perspectivism to show each character's unique viewpoint and logic in carrying out their (often questionable) deeds.
I absolutely adored the writing on this novel. Kundera's charming wordplay and his use of sexual politics are present here in its full glory. He also touches up on some political themes as it is written after the Soviet invasion and the crushing of Prague Spring.
tolstoj4ever's review against another edition
5.0
Kundera je ode dneška můj nejoblíbenější český spisovatel. Píše tak jednoduše, ale tak nádherně, že to všechno plyne do reality kolem mě, aniž bych si byla vědoma, že čtu. Kundera sám řekl, že když svě knihy překládá, že se snaží hledat zbytečné věty, a vyndat je, a že tady téměř žádné nebyly. To přesně vystihuje jeho styl. Vše, co tam je, tam je z nějakého důvodu.
Píše o prostých životech, na které by každý zapomněl, a udělal z toho poezii. Také se mi líbilo, že se nesnažil nějak zveličit obyčejný život. Ne, nechal ho obyčejným, tak jak je. Chytře to poznamenal Jakub, že my nejsme vyjímeční lidé, protože žijeme nevyjímečné životy, "v bezpečném území mimo dobro a zlo". Nemusíme dělat rozhodnutí, která ovlivní svět. Ne, a jsme za to vlastně rádi. Nikdo, koho jsem osobně poznala, není ani dobrý, ani zlý. Je obyčejný, jako Jakub, Olga, Klíma, Růžena, Bertlef, Doktor Škréta a všichni.
Vůbec mi přijde, že ten Kundera o obyčejném životě v našem obyčejném světě ví mnoho. Je to celé obyčejné, ale celé bez žádné logiky, bez pořádku. Všechno v naší existenci nemá smysl, a to je obyčejné a v pohodě. Mě to nevadí. Mě se to tak líbí. Toto to vystihuje hezky: "Touha po pořádku je zároveň touhou po smrti, protože život je ustavičné porušování pořádku." A jak mi ten život baví!
Líbilo se mi, když Jakub lichotil Olgu, jak na něj vystřelila, taky bych chtěla jednou dokázat na někoho takhle nečekaně vystřelit: "Já si svou duši předstauju s velikou bradou a smyslnými ústy, a zatím mám bradu malou a ústa také malá. Kdybych se nikdy neviděla v zrcadle a měla vylíčit svůj zevnějšek podle toho jak se sama znám zevnitř, vůbec by se to nepodobalo tomu, jak vypadám! Jsem někdo úplně jiný, než jak vypadám!" A pak jsem se nad tím zamyslela... jak vypadám já zevnitř? Pusu asi o dost menší, a bradu... asi kulatější.
Další trochu duševní myšlenka, které se mi líbila, byla metafora, kterou Kundera vystihl, jak se lidé dívají na své vlastní životy: "Staří pánové se poznají podle toho, že se vychloubají minulým trápením a proměňují ho v muzeum, do kterého zvou návštěvníky... Olga pochopila, že je hlavním živým exponátem Jakubova muzea a jeho ušlechtile nesobecký vztah k ní je určen k tomu, aby rozplakával návštevníky. Dnes poznala i nejvzácnější neživý exponát muzea: bleděmodrou tabletu..." Kdybych si už teď měla založit své vlastní muzeum, co bych tam měla?
A je to i vtipné!!! Například: "Při představě, že dnes spatří Klímu s cizí ženou, pocítila stejný děs, jaký by pocítil křesťan, kdyby mu Bůh zatelefonoval, že k němu přijde na oběd." Poprvé trochu chápu, jaké to asi je, být věřící. Zatím, všechno na co věřím, kdyby to byla viditelná realita, tak se nijak neleknu. Ale můžu si představit, jak se cítila Paní Klímová vůči milence. A tak si i teď můžu představit, jak se cítí křesťan s Bohem. Asi akorát s více láskou. No a také se mi líbilo: "Rodil se v ní uražený cit... a kynul se v její duši jako těsto na knedlíky." Taky mám pocit, že mě někdy zloba, nebo závist pěkně kyne do velkýho knedlíku. Měla bych je uvařit, sníst, a zbavit se jich.
Píše o prostých životech, na které by každý zapomněl, a udělal z toho poezii. Také se mi líbilo, že se nesnažil nějak zveličit obyčejný život. Ne, nechal ho obyčejným, tak jak je. Chytře to poznamenal Jakub, že my nejsme vyjímeční lidé, protože žijeme nevyjímečné životy, "v bezpečném území mimo dobro a zlo". Nemusíme dělat rozhodnutí, která ovlivní svět. Ne, a jsme za to vlastně rádi. Nikdo, koho jsem osobně poznala, není ani dobrý, ani zlý. Je obyčejný, jako Jakub, Olga, Klíma, Růžena, Bertlef, Doktor Škréta a všichni.
Vůbec mi přijde, že ten Kundera o obyčejném životě v našem obyčejném světě ví mnoho. Je to celé obyčejné, ale celé bez žádné logiky, bez pořádku. Všechno v naší existenci nemá smysl, a to je obyčejné a v pohodě. Mě to nevadí. Mě se to tak líbí. Toto to vystihuje hezky: "Touha po pořádku je zároveň touhou po smrti, protože život je ustavičné porušování pořádku." A jak mi ten život baví!
Líbilo se mi, když Jakub lichotil Olgu, jak na něj vystřelila, taky bych chtěla jednou dokázat na někoho takhle nečekaně vystřelit: "Já si svou duši předstauju s velikou bradou a smyslnými ústy, a zatím mám bradu malou a ústa také malá. Kdybych se nikdy neviděla v zrcadle a měla vylíčit svůj zevnějšek podle toho jak se sama znám zevnitř, vůbec by se to nepodobalo tomu, jak vypadám! Jsem někdo úplně jiný, než jak vypadám!" A pak jsem se nad tím zamyslela... jak vypadám já zevnitř? Pusu asi o dost menší, a bradu... asi kulatější.
Další trochu duševní myšlenka, které se mi líbila, byla metafora, kterou Kundera vystihl, jak se lidé dívají na své vlastní životy: "Staří pánové se poznají podle toho, že se vychloubají minulým trápením a proměňují ho v muzeum, do kterého zvou návštěvníky... Olga pochopila, že je hlavním živým exponátem Jakubova muzea a jeho ušlechtile nesobecký vztah k ní je určen k tomu, aby rozplakával návštevníky. Dnes poznala i nejvzácnější neživý exponát muzea: bleděmodrou tabletu..." Kdybych si už teď měla založit své vlastní muzeum, co bych tam měla?
A je to i vtipné!!! Například: "Při představě, že dnes spatří Klímu s cizí ženou, pocítila stejný děs, jaký by pocítil křesťan, kdyby mu Bůh zatelefonoval, že k němu přijde na oběd." Poprvé trochu chápu, jaké to asi je, být věřící. Zatím, všechno na co věřím, kdyby to byla viditelná realita, tak se nijak neleknu. Ale můžu si představit, jak se cítila Paní Klímová vůči milence. A tak si i teď můžu představit, jak se cítí křesťan s Bohem. Asi akorát s více láskou. No a také se mi líbilo: "Rodil se v ní uražený cit... a kynul se v její duši jako těsto na knedlíky." Taky mám pocit, že mě někdy zloba, nebo závist pěkně kyne do velkýho knedlíku. Měla bych je uvařit, sníst, a zbavit se jich.
clothildenaej's review against another edition
2.5
thèmes très intéressants comme d’habitude avec kundera mais pas trop intéressée par l’histoire
alectocarrow's review
4.0
As usual with my review, the mid was bleh but the way it ended, *chefs kiss*. Also, there was a lot of takeaway in the department of life lessons, love and a lot more.
ahsansenan's review
5.0
One of Kundera's lesser known novels, might as well be one of his best. Not as sprawling as his more well known novels, this is still highly reminiscent of his first and best, The Joke. This reads like a short story from Laughable Love that went on to become something much more.
Kundera remains the master of creating a world with five characters and of reducing the rest into nothingness.
Kundera remains the master of creating a world with five characters and of reducing the rest into nothingness.
spiderfelt's review
1.0
The premise of the book was so appalling, I gave up reading it after the first chapter. Several men sit around trying to decide how to best avoid taking responsibility for a pregnancy. I'd like to think the characters redeem themselves or the author changes the tone of the story, but I don't have the patience to sit around waiting to see.
#bookbingonw - published in 1972
#bookbingonw - published in 1972
parastoosadeghi's review
3.0
داستان پردازى اين كتاب رو دوست داشتم ولى بارِ فلسفى اى كه كوندرا - با توجه به كوندرا بودنش- قصد كرده بود به رمان بدهد؛ براى من خسته كننده، بديهى، تكرارى و خواندن آن صفحات/جملات، كاملن خالى از لطف بود.