Take a photo of a barcode or cover
4.01 AVERAGE
4.01 AVERAGE
قلعه مالویل با ترجمه روان و درخشان محمد قاضی کتابیه که از خوندنش ابداً خسته نمی‌شید. داستان از طریق دو راوی و با بهره‌گیری از یک سیر خطی منظم روایت میشه. ایده کتاب به نظرم جذابه مضافاً براینکه آدمی فکر کنه پس از وقوع چنین حوادثی (به آتش کشیده شدن جهان و باقی ماندن معدودی انسان) چه بر آنها می‌گذره، چگونه با مشکلاتشان روبرو میشن و چه سرنوشتی پیدا میکنن و ... به خودی خود یک موضوع تامل برانگیزه. کتاب رو دوست داشتم هرچند در دو مورد این نقد رو به اون وارد می‌دونم که اولاً برخی از حوادثی که در دل داستان گنجانده شده و شیوه مواجهه انسان‌ها با اون چالش ها به صورت اغراق گونه ای ساده در نظر خواننده جلوه می‌کنه و نکته دوم در بخش‌هایی از کتاب نگاه جنسیت زده نویسنده از حد تحملم خارج می‌شد. یک بخش از کتاب رو که بیش از همه دوست داشتم صحنه محاکمه نمایشی امانوئل برای به محاکمه کشیدن فولبر بود، توصیفی که خودش به تنهایی می‌تونه نبوغ روبر مرل رو ثابت کنه و البته امیدوارم پیش از به پایان رسیدن جهان به خاطر حماقت بشریت شاهد به محاکمه کشیده شدن و سرنگونی تمامی مستبدها به چنین شیوه‌ای باشیم.
adventurous
emotional
hopeful
inspiring
tense
medium-paced
Plot or Character Driven:
Character
Strong character development:
Complicated
Loveable characters:
Yes
Diverse cast of characters:
No
Flaws of characters a main focus:
Complicated
Great story and writing style, with the way the chapters and one of the characters' notes make them feel alive. Really nice pacing with both slow and detailed descriptions, and fast paced action scenes! The book has modern feminist takes (sexual liberation, consent) but also shows it's a product of it's time with the role women are given: either children, baby machines, sex machines, or old.
This is a French dystopian novel set in a rural village in Southwest France at a time, when written and first published in France in 1972 , in the near future of 1977. A 'clean' (lithium not hydrogen) bomb is exploded over France (And presumably the rest of the world), destroying the world and all living in it from humans to insects. There are pockets of survivors who were located somewhere protected by some natural phenomena. This story, told by a narrator as if writing a history, centers on such a pocket of individuals who survived because they were in a wine cave deep under a medieval castle [known as Malevil, hence the book title], built under a cliff. The combo of sheltering cliff, medieval castle (they built to last back then), and underground cavern saved our small group, mostly friends from childhood, a couple of the castle owner's employees, and a young scientist.
The reason behind and cause of the destruction is of little importance once of course the question of potential nuclear fallout is answered. What is the center of the story is both the group's survival and governing structure going forward. The role of religion is very clearly at the heart of what the author seeks to portray here; this being rural France, Catholic/Protestant vs. Communist/Atheist. The narrator is in so many ways a Christ figure - named Emmanuel, charismatic, a natural leader, unwed and childless, immensely intelligent, and a mediator. Religion is in some fashion the underpinnings for much of any society's norms and government and conflicts. And of course leads to great abuses as well, as is seen when another pocket of survivors is found in a nearby town. The author has pretty decided opinions on what is needed to govern effectively, and some form of religion is part of it.
I am not particularly familiar with the dystopian genre, but this did not really read to me as typical. In fact, it reads very much like a pioneer story, with settlers struggling to create a new community while surviving in an inhospitable land, and battling those who would take or destroy all you have struggled to achieve. Or even more a boy's adventure story. It also suffered by clearly placing it in the late 1970s, a time now over 40 years in the past, a period that saw 9/11 and the rise of nuclear weapons in the hands of extremists like Iran and North Korea. It reads a bit too naive from 2019. Especially when you have work like [b:Station Eleven|20170404|Station Eleven|Emily St. John Mandel|https://i.gr-assets.com/images/S/compressed.photo.goodreads.com/books/1451446835l/20170404._SY75_.jpg|28098716] for comparison.
I also had a serious problem with the way the author depicted women. While he has the women to a large degree own their sexuality, it ends up reading too much lime a male adolescent's wet dream. The women, what few there are because of course not being as physically strong as men they were less likely to survive, are either children, sex bombs, or physically unattractive (i.e. obese, skeletal, manly). Women are mostly excluded from key decision-making and governing. And this was written and set in the 1970s! Unbelievable. The lack of ethnic diversity is far more understandable and acceptable given this is a very rural insular village in France, far from an urban center.
It was a good read, not a great one. I did like how the author had the voice of another survivor interrupt Emmanual's account from time to time, and actually write the conclusion. Just as you might find Emmanual's voice a little too egotistical, a new tone is introduced briefly, and a new perspective.
The reason behind and cause of the destruction is of little importance once of course the question of potential nuclear fallout is answered. What is the center of the story is both the group's survival and governing structure going forward. The role of religion is very clearly at the heart of what the author seeks to portray here; this being rural France, Catholic/Protestant vs. Communist/Atheist. The narrator is in so many ways a Christ figure - named Emmanuel, charismatic, a natural leader, unwed and childless, immensely intelligent, and a mediator. Religion is in some fashion the underpinnings for much of any society's norms and government and conflicts. And of course leads to great abuses as well, as is seen when another pocket of survivors is found in a nearby town. The author has pretty decided opinions on what is needed to govern effectively, and some form of religion is part of it.
I am not particularly familiar with the dystopian genre, but this did not really read to me as typical. In fact, it reads very much like a pioneer story, with settlers struggling to create a new community while surviving in an inhospitable land, and battling those who would take or destroy all you have struggled to achieve. Or even more a boy's adventure story. It also suffered by clearly placing it in the late 1970s, a time now over 40 years in the past, a period that saw 9/11 and the rise of nuclear weapons in the hands of extremists like Iran and North Korea. It reads a bit too naive from 2019. Especially when you have work like [b:Station Eleven|20170404|Station Eleven|Emily St. John Mandel|https://i.gr-assets.com/images/S/compressed.photo.goodreads.com/books/1451446835l/20170404._SY75_.jpg|28098716] for comparison.
I also had a serious problem with the way the author depicted women. While he has the women to a large degree own their sexuality, it ends up reading too much lime a male adolescent's wet dream. The women, what few there are because of course not being as physically strong as men they were less likely to survive, are either children, sex bombs, or physically unattractive (i.e. obese, skeletal, manly). Women are mostly excluded from key decision-making and governing. And this was written and set in the 1970s! Unbelievable. The lack of ethnic diversity is far more understandable and acceptable given this is a very rural insular village in France, far from an urban center.
It was a good read, not a great one. I did like how the author had the voice of another survivor interrupt Emmanual's account from time to time, and actually write the conclusion. Just as you might find Emmanual's voice a little too egotistical, a new tone is introduced briefly, and a new perspective.
The story here was compelling, but the book itself was very problematic. The female characters existed solely to cook, clean, and make babies. They did these 3 things while the men had adventures. The women were kept out of the governing of both the castle and the town, explicitly so the town at the end. This is one of my father's 3 favorite books, and I can see why, which is why I continued with it and didn't give it one star, because the story was original and compelling. But... I just can't justify giving it more than 2 stars given the misogyny problem it has. It is, in some ways, a product of its time, but it was published around the same time as Ender's Game, and Ender's Game has female soldiers.
adventurous
challenging
emotional
reflective
sad
medium-paced
Plot or Character Driven:
Character
Strong character development:
Yes
Loveable characters:
Yes
Diverse cast of characters:
Yes
Flaws of characters a main focus:
Yes
Klasika postapo literatury. I když jsem k ní přistupoval s despektem, protože jsem si ji podvědomě řadil někde mezi Malé prince a Veroniky, které chtěli víte co, tak nakonec byla kniha příjemným překvapením.
Možná proto, že celá ta záležitost s atomovou válkou byla jen záminka jak lépe a přesvědčivěji zmapovat dynamiku vztahů v malém izolovaném kolektivu. Kniha by se klidně mohla odehrávat na nějakém odlehlém ostrově a hrdinové by mohli být trosečníci z nějaké lodi nebo letadla a na děj knihy by to zas tak zásadní význam nemělo. Vztahy a oslava přátelství je to, co se celou knihou prolíná jako bájná ariadnina niť.
Merle opravdu bravurně pracuje s postavami. Všechny jeho postavy jsou prokreslené a opravdu nehrozí, že by nějakou postavu udělal nějak černobílou nebo plochou. Docela by mne zajímal francouzský originál. Na více místech autor rozlišuje, zda postava mluví spisovnou francouzštinou nebo nářečím kraje, kde se nachází hrad Malevil. V českém překladu se toto zmiňuje jen slovně, ne tak, že by byly v nějakém nářečí. zajímalo by mne, zda ve francouzštině je to také tak nebo zda ty pasáže, kdy postavy mluví nářečím, jsou nářečím napsané i v knize. Tato možnost by mi vyhovovala více.
Skvěle jsou napsány i ženské postavy. Kdy je každá naprosto jiná a zároveň v lecčems stejná. Věrohodné postavy a uvěřitelné postavy jsou zcela jistě největším kladem této knihy. Trošku mne mrzelo jednak to, jak sympaticky vykreslil autor jednoho z hrdinů, který byl kovaný komunista ale i mezi nimi se nějaká ta bílá vrána najde. I když musí člověk hledat opravdu pečlivě a dlouho. Pak mne zklamalo, jak dopadl Collin. Tedy spíš to, co se z něho po smrti hlavního hrdiny stalo. I když chápu, že na tom měl nemalou vinu konvičkův (dříve napoleonský) komplex.
Knihu jsem poslouchal jako audioknihu v češtině. A tady bych měl také pár výhrad. Přednes a ztvárnění rolí naprosto v pohodě, dokreslování děje zvukovými efekty (střelba, vrzání řetězů, déšť, etc.. ) mne spíše rozptylovalo než, že by mne strhlo do děje a co mne vysloveně sra.. co se mi ani za mák nelíbilo, byly šíleně dlouhé hudební pasáže mezi jednotlivými kapitolami. kapitolu ukončovala hudba. Na ni navázala další hudební pasáž na začátku nové kapitoly, pak herec přečetl číslo kapitoly a za tím následoval ještě další kus zbytečné hudby. Zejména, když byly kapitoly rozděleny v poměrně napínavém okamžiku, to bylo na pěst. Zlatý polský audioknihy!
Možná proto, že celá ta záležitost s atomovou válkou byla jen záminka jak lépe a přesvědčivěji zmapovat dynamiku vztahů v malém izolovaném kolektivu. Kniha by se klidně mohla odehrávat na nějakém odlehlém ostrově a hrdinové by mohli být trosečníci z nějaké lodi nebo letadla a na děj knihy by to zas tak zásadní význam nemělo. Vztahy a oslava přátelství je to, co se celou knihou prolíná jako bájná ariadnina niť.
Merle opravdu bravurně pracuje s postavami. Všechny jeho postavy jsou prokreslené a opravdu nehrozí, že by nějakou postavu udělal nějak černobílou nebo plochou. Docela by mne zajímal francouzský originál. Na více místech autor rozlišuje, zda postava mluví spisovnou francouzštinou nebo nářečím kraje, kde se nachází hrad Malevil. V českém překladu se toto zmiňuje jen slovně, ne tak, že by byly v nějakém nářečí. zajímalo by mne, zda ve francouzštině je to také tak nebo zda ty pasáže, kdy postavy mluví nářečím, jsou nářečím napsané i v knize. Tato možnost by mi vyhovovala více.
Skvěle jsou napsány i ženské postavy. Kdy je každá naprosto jiná a zároveň v lecčems stejná. Věrohodné postavy a uvěřitelné postavy jsou zcela jistě největším kladem této knihy. Trošku mne mrzelo jednak to, jak sympaticky vykreslil autor jednoho z hrdinů, který byl kovaný komunista ale i mezi nimi se nějaká ta bílá vrána najde. I když musí člověk hledat opravdu pečlivě a dlouho. Pak mne zklamalo, jak dopadl Collin. Tedy spíš to, co se z něho po smrti hlavního hrdiny stalo. I když chápu, že na tom měl nemalou vinu konvičkův (dříve napoleonský) komplex.
Knihu jsem poslouchal jako audioknihu v češtině. A tady bych měl také pár výhrad. Přednes a ztvárnění rolí naprosto v pohodě, dokreslování děje zvukovými efekty (střelba, vrzání řetězů, déšť, etc.. ) mne spíše rozptylovalo než, že by mne strhlo do děje a co mne vysloveně sra.. co se mi ani za mák nelíbilo, byly šíleně dlouhé hudební pasáže mezi jednotlivými kapitolami. kapitolu ukončovala hudba. Na ni navázala další hudební pasáž na začátku nové kapitoly, pak herec přečetl číslo kapitoly a za tím následoval ještě další kus zbytečné hudby. Zejména, když byly kapitoly rozděleny v poměrně napínavém okamžiku, to bylo na pěst. Zlatý polský audioknihy!
adventurous
dark
sad
slow-paced
Plot or Character Driven:
Plot
Strong character development:
No
Loveable characters:
Complicated
Diverse cast of characters:
No
Flaws of characters a main focus:
No
As much as I liked other Robert Merle's book, this one was way too sexist. Objectifying and vilifying women doesn't even start describing it. At some point it became so unpleasant that it shadowed the story, which is otherwise interesting.
Content Warnings
Moderate: Sexism
Livre embarqué parce que j'aime bien les histoires de fin du monde, je n'ai pas regretté: le récit est très bien mené, ménageant des suspens, des surprises, les personnages sont intéressants, pas toujours très réalistes, mais on s'y laisse prendre quand même, bien sûr le narrateur principal, qui est le personnage principal, est le plus attachant.
Un petit plus au travers de l'intervention d'un narrateur secondaire, venu "corriger" les omissions et erreurs (mensonges?) du principal, ce qui permet de prendre du recul par rapport aux évènements, aux opinions des uns des autres, des interprétations.
Intéressante aussi cette vision de la reconstruction de la société, à petite échelle, en essayant de ne pas reproduire les erreurs du passé, mais en montrant bien la barbarie dans laquelle on pourrait facilement tomber, qui est toujours là à nous attendre au coin des bois...
C'est un pavé, mais je l'ai tout simplement dévoré!
Un petit plus au travers de l'intervention d'un narrateur secondaire, venu "corriger" les omissions et erreurs (mensonges?) du principal, ce qui permet de prendre du recul par rapport aux évènements, aux opinions des uns des autres, des interprétations.
Intéressante aussi cette vision de la reconstruction de la société, à petite échelle, en essayant de ne pas reproduire les erreurs du passé, mais en montrant bien la barbarie dans laquelle on pourrait facilement tomber, qui est toujours là à nous attendre au coin des bois...
C'est un pavé, mais je l'ai tout simplement dévoré!
À la suite d'une explosion, sans doute nucléaire, qui a selon toute vraisemblance ravagé la Terre entière, Emmanuel Comte et ses six compagnons font du château de Malevil, dont la profonde cave leur a permis de survivre, la base de départ de leurs efforts de reconstruction de la civilisation, qui passera également par l'affrontement avec d'autres groupes de survivants, que ce soient des bandes errantes ou des groupes structurés nomades ou sédentaires. La qualification de science-fiction peut être considérée comme exagérée, concernant ce roman, puisque seule la situation de départ (la destruction de la civilisation humaine par une explosion d'origine inconnue) rejoint le thème post-apocalyptique, alors très populaire en science-fiction. Tout le reste du roman raconte comment un groupe de survivants miraculés relève le défi de la reconstruction d'une société humaine. De ce point de vue, on peut dire que le roman relève du genre de la robinsonnade. De nombreux thèmes sont abordés dans ce roman : la religion, la politique, la place des femmes dans la société, le monde rural, le rôle du chef, certes sous l'angle d'une mini-communauté mais qui renvoient à notre société.
Perfect post-apocalypse book. It's based in old fashioned agricultural France of the middle of the cold war. A good story about surviving and human relations in a dead world where people try to re-build a civilization at their small level. Very nicely written, a bit old fashioned but delicious and always easy and beautifully written. Not boring, as usual for Robert Merle. You finish it with a lot of thoughts about mankind.